Minulý týden ve čtvrtek přistál ministrovi školství Vladimíru Balašovi v poště dopis od spolku Učitelská platforma (UP), který profesní organizace učitelů i ředitelů zároveň rozeslala médiím. Zásadně v něm odmítá připravovaný návrh MŠMT, podle kterého by asistenti pedagoga už z velké části nepřicházeli do škol na základě rozhodnutí pedagogicko-psychologických poraden a nebyli vázáni na konkrétního žáka. Nově by školám stát financoval určitý počet úvazků asistenta pedagoga na základě počtu tříd, početnosti žáků v nich a dalších parametrů. Požádali jsme k tématu o rozhovor předsedkyni UP Petrou Mazancovou.
text: Jitka Polanská
foto: Kateřina Lánská
To vypadá jako mobilizace: proč hned apel na ministra, když návrh ještě není hotový?
Důvodů to má víc. Jsme trochu nervózní z toho, že o ministru Balašovi zatím není moc slyšet. To za prvé. Za druhé jde o apel na vládu, protože o tom, kolik na asistenty bude nakonec peněz, nerozhoduje ultimátně MŠMT, ale ministerstvo financí. Nicméně, s ministerstvem školství jsme také komunikovali. Michalu Černému, řediteli odboru základního školství, který má změnu v gesci, jsme o otevřeném dopise dali vědět.
Právě on v nedávném rozhovoru pro EDUin říkal, že se s Učitelskou platformou sešel, o žádném rozkolu nemluvil.
V květnu jsme byli pozváni ministerstvem na schůzku, a jednalo se právě o novém návrhu parametrizace, podle které by stát školám přiděloval asistenty. Něco nám tam prezentovali, ale nic nebylo hotové, ministerstvo mělo jen zadání, že to má udělat. A podstatou zadání bylo, že mají ušetřit tolik a tolik peněz. Argumentovali tím, že využívání podpůrného opatření asistenta pedagoga extrémně narostlo a nejde to ufinancovat.
Takto vám ta změna byla odůvodněna?
Ano, byla to informace, kterou jsme od vedení MŠMT dostali, byť ne od jmenovaného ředitele odboru. Nebylo to samozřejmě oficiální zdůvodnění, na schůzce nám řekli, že chtějí systém zlepšit, že to bude pro asistenty pedagoga předvídatelnější a pro ředitele výhodnější.
Ten návrh ještě nebyl zveřejněný – víte, proti čemu tedy protestujete?
Není vůbec jasné, jakou to má aktuálně podobu, a já si skoro myslím, že žádnou konkrétní podobu založenou na datech to ještě nemá. Přitom měl být návrh hotový do října, a je konec září.
Ministerstvo slibovalo veřejnou diskuzi i zohlednění připomínek, jakmile bude návrh hotový, což mělo být na podzim. Proč jste nepočkali?
Naše obava, která vychází ze zkušenosti, je, že veřejná debata se bude více méně předstírat, přitom bude již rozhodnuto. Otevřou to na poslední chvíli v době, kdy bude tlačit čas, a řeknou, že už s tím nejde nic dělat.
Rozčiluje vás změna samotná, nebo by vám ten nový model tolik nevadil, pokud byste se nebáli, že při jeho zavedení některé školy přijdou o asistenty?
Nejdřív to opravdu vypadalo tak, že budeme s ministerstvem na tom, jak se parametry nastaví, spolupracovat. Říkali jsme si, že na to uděláme pracovní skupinu. Pak jsme si to ale rozmysleli. Členská základna návrh parametrizace odmítla s odůvodněním, že popírá myšlenku inkluze a individualizované podpory žákům. Já osobně jsem byla pro vyjednávání, ale ředitelé sdružení v Učitelské platformě byli proti, vůbec na tu změnu nechtějí přistoupit, protože jde proti dosavadnímu nastavení, které bylo podle nich dobré, a školy si na něj dlouho zvykaly.
Je to opravdu sdílený názor celé Učitelské platformy? Z Asociace ředitelů základních škol přišla podle Michala Černého pozitivní zpětná vazba.
Musíte brát v potaz skladbu členů Učitelské platformy, máme velký podíl silně proinkluzivních škol. Školy, které umí inkluzi, jak víte, přitahují děti, které mají speciální potřeby. Jsou školy, které mají i třicet procent inkludovaných žáků. A tyto proinkluzivní školy mají strach, že třeba z patnácti úvazků asistenta pedagoga půjdou na dva. Velkého zhoršení se bojí i malotřídní školy. Ty se vyloženě děsily toho, že zůstanou bez asistenta v situaci, kdy učí tři ročníky dohromady.
Asistenta pedagoga lze nyní žákovi poskytnout jako podpůrné opatření třetího stupně a rozhoduje o tom pedagogicko-psychologická poradna. Nový návrh s tímto způsobem přidělování počítá až od čtvrtého a pátého stupně podpory, v kombinaci s tím, že škola dostane finanční prostředky na další asistenty podle určitých parametrů, jako je počet tříd, jejich naplněnost a přítomnost žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve školách. |
Ve zmiňovaném rozhovoru se mluvilo o úplně jiných proporcích, o maximálním snížení z devatenácti na šestnáct úvazků, jako příklad. Dokonce se tam zmiňuje i možnost, že nepůjde o žádnou změnu počtů oproti stávající situaci. Vy tomu ale nevěříte…
Nevěříme, i když to není myšleno osobně, Michal Černý je kolegiální člověk. Nicméně dokud neuvidíme návrh, kde bude vidět, kolik bude stát taková a taková varianta, předpokládáme, že omezení budou pro určitý typ škol drastická. Už jen ta změna, podle které budou školám “psát” poradny asistenty pro děti už jen od 4. a 5. stupně podpory, zatímco teď to dělají od třetího stupně, je špatně. Tohle může situaci zásadně zhoršit, zvlášť když je ve třídě několik dalších dětí s druhým stupněm podpory, kterým asistent také musí pomáhat. Navíc školy, které teď neinkludují, by měly nově nárok na asistenty, a třeba je ani nebudou potřebovat. Zatímco jiným budou asistenti chybět.
Pokud školy nejsou na asistenta zvyklé, je dost možné, že si o něj nepožádají. Mohlo se třeba domluvit, že tyto nepřidělené úvazky by mohly v druhém kole přejít na školy, které naopak využívají asistentů hodně. Nebylo lepší vyjednávat, než to celé smést se stolu?
Kdyby ředitelé dostali do ruky modelové situace, kde by viděli, co to bude znamenat konkrétně pro jejich školu, a že půjde o úbytek dvou asistentů z dvaceti, tak by asi nálada byla jiná. Řekli by si, to dáme. My jsme se ale bohužel dostali k úplně jiným odhadům. A jelikož ze strany ministerstva bylo dlouho ticho, říkali jsme si, že by bylo dobré diskuzi nějak otevřít, a nyní už veřejně.
Současný systém přidělování asistentů přes pedagogicko-psychologické poradny vám tedy vyhovuje? Kritici říkají, že je dost nestandardní, vytváří nestabilní situaci pro asistenty, kteří jsou vázáni na konkrétní dítě, a také že poradny rozhodují zcela různě, nemají jednotný postup.
Jsme pro reformu stávajícího systému, to ano, ne pro jeho změnu. My bychom chtěli, aby poradny měly jasnou metodiku, podle které by podpůrná opatření udělovaly – a podle ČOSIV je taková metodika připravená, stačí ji implementovat. Je pravda, že postup není jednotný, v každém regionu, v každé poradně je to jinak. Navíc spousta poraden nám říká, že se musí řídit nepsanými příkazy shora, kolik asistentů mohou přidělit, a že teď mají šetřit. To taky není fér.
Kohoutky se tedy dají utáhnout i přes poradny, a je to méně transparentní. Vidíte na tom nově navrhovaném modelu i něco pozitivního, nebo je to podle vás celé špatně? Není dobře třeba to, že se s asistenty naučí pracovat i jiné školy, které se inkluzi vyhýbají?
Pokud to udělají, daný balík peněz nebude stačit, určitě není záměrem dát do toho víc peněz než teď. Takže někdo na tom bude bit – a to budou ty školy, které jsou silně inkluzivní.
Kdyby MŠMT přišlo s tím, že se stávající počet asistentů redukovat nebude, byla by Učitelská platforma k novému modelu otevřenější?
Asi ano, ale nikdo z nás si nemyslí, že to je reálné. Z nedávné komunikace s Michalem Černým mimo jiné vyplynulo, že ministerstvo financí nenabízí ani tolik peněz, aby ten návrh vypadal tak, jak si v této chvíli přeje MŠMT. Neboli jde taky o boj o zdroje. My tím otevřeným dopisem říkáme vládě: zavázali jste se, že budete investovat do vzdělávání, a teď evidentně chcete konat opak, ušetřit na školství.
Už teď se školám osekaly tzv. ONIVy, neboli ostatní neinvestiční výdaje, ze kterých se platí i nemocenská, a jelikož už na její pokrytí nestačí, ředitelé ji platí z nadtarifních složek, neboli z peněz na odměny. Takže navenek to vypadá, že se učitelům přidává, ale jinou cestou se jim zase ukrajuje. Skrz tuto optiku vidíme i tu změnu v přidělování asistentů. Je vedena snahou ušetřit, ale tváří se, že jde o zlepšení pro všechny.
Máte nějaké srovnání s tím, jaký systém se používá v zahraničí?
Konkrétně ne, ale myslím si, že v těch zemích, kde mají úspěšné školské systémy, je přítomnost dvou dospělých ve třídě běžná. V novém financování škol by i u nás byly peníze na tandemovou výuku, ale zase není dostatek učitelů.
A to nejde udělat tak, že když není k dispozici učitel, může být přijat do třídy alespoň asistent?
To jsme přesně navrhovali, ale ještě dřív, ne teď v souvislosti s návrhem MŠMT. Chtěli jsme, aby si ředitel mohl z rozpočtu na tandemovou výuku zaplatit případně asistenta, pokud nesežene učitele. V tomto návrhu ale nic takového nebylo.