Učme je nenálepkovat

Mnozí z nás se asi shodnou na tom, že je naše společnost neuvěřitelným způsobem rozdělená. Někteří lidé říkají, že za to mohou hlavně naši politici, ale na ně bych úplně všechno nesváděl. „Tatíček“ Masaryk se kdysi vyjádřil ve smyslu, že zatímco demokracii už u nás máme, demokratů je u nás nedostatek. Toto jeho tvrzení sedí na naši dobu naprosto dokonale.

Co přesně mám na mysli?

Existuje u nás sice svoboda projevu, ale spousta lidí ji raději nevyužívá. A já se jim ani trochu nedivím. Vystoupit na veřejnosti s nějakým svým názorem totiž znamená vystavit se riziku, že budete „onálepkováni“ a ocitnete se v určité sociální izolaci.

On je levičák/pravičák, s ním se nebudeme bavit.

Píše pro ty a ty noviny, to znamená, že smýšlí tak a tak.

Sympatizuje s tím a tím člověkem, to znamená, že je takový a takový.

A mohl bych ještě chvíli pokračovat…

Proč někteří lidé tak rádi nálepkují? Protože si myslí, že jim to usnadní orientaci v našem složitém světě. Myslím si, že osobní setkání toho o daném člověku vypoví mnohem víc než nějaký článek, který kdysi napsal do novin.

Ba co víc, je snadné vážit si těch, kteří mají stejné názory jako my. Ale může se stát, že když tyto lidi požádáme o osobní setkání, odmítnou nás nebo nám vůbec neodpoví. A my paradoxně zjistíme, že ti, kteří se s námi neshodnou na všem, se umí chovat daleko lidštěji a jsou ochotni s námi diskutovat. Inu, zdání může někdy hodně (ale opravdu hodně) klamat.

A o tom to – bohužel – je. Vždycky je snadné vynést nad někým „rozsudek“. Ale tento rozsudek by se neměl zakládat na hypotéze, nýbrž na empirické zkušenosti. A už vůbec by se neměl zakládat na mínění většiny. Už slovutný filosof Immanuel Kant (1724–1804) vybízel k tomu, abychom se nebáli užívat vlastního rozumu. Neměli bychom si myslet něco jen proto, že to říkají ve většině médií, měli bychom umět myslet svobodně a kriticky (právě již zmíněný Kant byl zastáncem kritického myšlení).

Já sám jsem k tomuto opakovaně vybízel, ale bylo to marné. Naše složitá a uspěchaná doba přeje nálepkování a zjednodušeným výkladům světa. Jenže právě ono zmíněné nálepkování (vycházející z teorie labellingu, to není nějaký můj výmysl) je základním stavebním kamenem toho, čemu se říká předsudky. A předsudky ohrožují demokracii. Ohrožují ji více, než si v tuto chvíli umíme představit.

Můžeme na tom něco změnit? Myslím si, že ano. Učme naše děti nenálepkovat druhé. Učme je o problémech diskutovat. Učme je, aby při hledání konkrétních informací nevyužívali pouze jeden dostupný zdroj.

Učme je myslet svobodně a kriticky!