Učňovské obory koncentrují často mladé lidi bez motivace, myslí si Bob Kartous

Stále chybí řemeslníci, proč se na učňáky nehrnou?

O tom, že chybí řemeslníci, slyšíme z médií často. Naposledy to byl „odhad Hospodářské komory“, podle nějž jich chybí 300 tisíc. To je zajímavé čístlo. A chybí dlouhodobě, nebo chybí proto, že ekonomika je v konjunktuře a na trhu práce chybí jakákoliv pozice? Podle odhadu firem v e-commerce chybí 50 tisíc analytiků a programátorů. To je přece naprosto zásadní! Podle odhadů v oblasti vzdělávání chybí učitelé, ve zdravotnictví lékaři a zdravotní personál, ve strojírenství inženýři a v mnoha dlaších sektorech trhu práce chybí tisíce lidí různých kvalifikací. Co z toho vyplývá pro vzdělávací systém? Že má najednou všechny tyto nedostatky začít promptně řešit a dodávat zaměstnance s tím, že včera bylo pozdě? To je přece absurdní.

Vzdělávací systém nic takového nemůže dokázat, vzdělávací systém nemůže a neměl by reagovat na aktuální poptávku trhu práce. Vzdělávací systém má vzdělávat mladou generaci lidí k tomu, aby byli připraveni na vysoce proměnlivou ekonomiku 21. století, na to, že lidé během kariéry budou měnit oblasti své pracovní činnosti, že je budou stále více kombinovat, že se budou muset neustále učit novým technologiím, postupům, novým poznatkům, získávat nové dovednosti a propojovat je ve funkční náplň určité pracovní činnosti.

Pokud má Hospodářská komora nebo kdokoliv jiný dojem, že chybí řemeslníci, a skutečně bych rád viděl nějakou forenzní analýzu stavu místo odhadů, pak se musí ti, kdo potřebují řemeslníky, zamyslet nad tím, jak je získat. Ať už prostřednictvím adekvátní odměny, na to navázané motivace a dostupnosti rekvalifikace. Protože mladí lidé se na učňáky nehrnou a nepohrnou se nadále, jelikož učiliště jsou v současnosti nejbolavějším místem českého vzdělávacího systému, koncentrují zhusta demotivované mladé lidi bez perspektivy, nejsou schopny nabídkou vzdělávání reagovat na měnící se technologické, ekonomické a sociální podmínky, uzavírají vzdělávací kariéru… To jsou všechno důvody, které žádná PR kampaň za více řemeslníků nezmění. Zároveň některé firmy, Škoda Auto, Metrostav, Třinecké železárny a další začaly své problémy prostě řešit. Rozumné rozhodnutí…

Kapacity učebních oborů jsou až na vájimky nenaplněné, a přitom stále udržované, navzdory měnící se realitě. Na nematuritní obory se zároveň nevztahují plošné přijímací zkoušky na SŠ. Za takové situace se do učebních oborů přijímá bez přijímacích zkoušek. V profesním programu pro učně, který otevřel Metrostav, nicméně vybírají uchazeče podle motivace, což je skutečně nejdůležitější parametr.

Na tyto obory se vztahují plošné přijímací zkoušky, které musejí mít v konečném hodnocení váhu alespoň 60 %. Škola má nicméně možnost doplnit přijímací zkoušky dalšími kritérii, doplňkovými zkouškami, pohovory, může hodnotit předchozí výsledky vzdělávání, mimoškolní činnost, talent. U učilišť, která nabízejí takové maturitní obory, to ale bude spíše výjimka, pokud nejde např. o umělecká řemesla. Obecně se většina SŠ s maturitními obory spokojí s plošnými přijímacími zkouškami z matematiky a českého jazyka.

To se těžko posuzuje na celorepublikové úrovni, bude to mít různé regionální odchylky, už jen vlivem toho, že studium na SŠ je více méně lokálně vázané a tedy ovlivněné tím, co je v okolív nabídce. Určitě bude ale největší zájem poutat jakákoliv spojitost s IT. Trvale vysoký zájem je o výuční obory spojené s gastronomií. Rozhodování často ovlivní to, jaký zaměstnavatel v okolí nabízí práci. Bude-li v obci nějaká velká strojírenská firma, je pravděpodobné, že tam bude větší zájem o vyučení v oboru, který taková firma potřebuje. Problém ale je, že ve srovnání s všeobecným studiem či alespoň studiem odborným, leč maturitním, nelze považovat učňovské obory za žádané. To je realita měnícího se světa, v němž délka vzdělání dobře určuje budoucí adaptabilitu a relativní úspěšnost.

Opět může rozhodovat regionální charakter, největší nezájem se dá pravděpodobně zobecnit na kovoobrábění a stavebnictví.

Některé školy se snaží otevírat obory spojené s digitálními technologiemi, což jsou ale vesměs obory maturitní. Učiliště se spíše neproměňují, což je velký problém. Po odluce od podniků po roce 1989 došlo k tomu, že učiliště nejsou většinou schopna sledovat měnící se technologické trendy a tedy připravovat učně adekvátně na jejich práci. Spolupráce s firmami, která by vytvořila most do součanosti, existují jen někde. Pokud se toto nezmění, těžko hledat jakoukoliv legitimní pozici k politice většího počtu učňů.