Umějí akademici vůbec psát?

Proč se české katedry a fakulty nevyjadřují k palčivým problémům do médií

Letos stejně jako loni se opakuje zvláštní úkaz. V médiích se dohadují kritici státní maturity (k nimž patří autor tohoto textu) s představiteli CERMATu nad testy z češtiny, fyziky a matematiky a jeden by čekal příval článků a stanovisek od odborných pracovišť vysokých škol, učených společností a akademiků, kteří využijí příležitosti a projeví svou erudici a odbornou a společenskou autoritu. Místo toho – ticho po pěšině.

Zvlášť zarážející to bylo loni, kdy si na nekvalitní maturitu stěžovalo peticí skoro patnáct tisíc studentů, vedla se dvouměsíční debata o kvalitě devíti úloh v maturitním testu z češtiny a snaze CERMATu znění úloh před veřejností utajit.

Z pedagogických fakult a kateder češtiny se ozývalo dlouhé mlčení.  Kdy jindy by se měli ozvat, než při spuštění tak nákladného a zásadního projektu? A lhostejno, jestli by ho kritizovali, nebo naopak podporovali. Stejně tak bych čekal od představitelů vysokých škol komentáře, v nichž třeba děkani fakult veřejnosti objasní, nakolik je pro ně z hlediska přijímacího řízení maturitní testování použitelné.

Možná jsem někoho přehlédnul, ale jediný veřejně jasně slyšitelný názor vysokoškolského pedagoga patřil Ondřeji Hausenblasovi z Pedagogické fakulty UK, což je ale autor dlouhodobě komentující kvalitu našeho vzdělávání.

Jinak čest učitelského stavu v médiích zachraňovali středoškolští učitelé na obou stranách pomyslné maturitní barikády.

Letos se největší diskuse zvedla okolo testu z vyšší matematiky kvůli jeho obtížnosti a nedostatku času na vypracování. Poprvé se ozvala odborná společnost – Jednota českých matematiků a fyziků. Její členové zkusili test vypracovat a konstatovali, že čas byl opravdu nedostatečný. Ale od té doby je zase ticho, přestože se vede spor o správnost zadání úloh v testu z fyziky a v testu z matematiky je prokazatelná chyba, kterou CERMAT nezaznamenal (podrobněji ZDE).

Možná by příslušní akademici a šéfové kateder oponovali, že je nikdo neoslovil, že by jejich komentář noviny neotiskly.

Jistě, vstoupit do mediálního povědomí vyžaduje dlouhodobou práci, ale je-li velké téma, a tím státní maturita nepochybně je, názorové stránky novin s radostí vítají texty těch, které považují za odborníky.

Jeden z mála publikujících akademiků, který je ochoten dopustit se jasného názoru, profesor Jiří Zlatuška z brněnské Masarykovy univerzity, je toho důkazem.

Stejně jako mediální vytíženost řady vynikajících popularizátorů vědy (Grygar, Komárek, Zrzavý, Novotný, Jungwirth a mnozí jiní). Jenže ti se k aktuálním problémům s politickým přesahem nevyjadřují. Prostě to v našich zeměpisných šířkách a akademických výškách není zvykem.

O českém školství se říká, že k jeho nejslabším článkům patří (ne)schopnost vypěstovat u studentů dovednost zaujmout jasný postoj, vyargumentovat svůj názor a věcně ho hájit, společensky se angažovat. Dvouleté dohady okolo státní maturity paradoxně ukázaly jeden z podstatných důvodů, proč to tak je. Od koho by se to ti studenti měli naučit, že?