Umělá inteligence vstupuje do škol. Jak využít její potenciál?

Jako každá nová, prudce se rozvíjející disciplína vzbuzuje zatím umělá inteligence (AI) více otázek, než nabízí odpovědí. Přesněji řečeno, na poli vědy nejsou umělá inteligence a strojové učení zas takovou novinkou, nové je jejich rozšiřování a působení v běžných oblastech našeho života. Aktuálně míří mimo jiné do škol a jednou z otázek je, jak se ji podaří pedagogům integrovat do výuky. 

Text: Kateřina Lánská
Foto: Johana Kratochvíla, Kateřina Lánská, archiv Evy Nečasové

Přítomnost umělé inteligence v hodinách rozhodně nenahrazuje učitele, ale může proces učení učinit zajímavější. Děti ve spolupráci s ní rozvíjejí svoji kreativitu, schopnost spolupráce, kritické myšlení i digitální kompetence. Má ale i svá rizika. Mezi dnes nejoblíbenější aplikace úzké umělé inteligence patří také nástroje pro překlad jazyka, rozpoznávání obrazu a nově i dostupné generátory smysluplného textového a obrazového obsahu.

Žáci mají o AI zatím jen mlhavé představy

„Když dnes sledujeme, co se děje kolem obrazových a textových generátorů, je těžké říct, jak se bude situace vyvíjet dál. Může nám to v mnohém pomoct a uvolnit ruce pro řešení důležitých problémů současnosti, ale musíme rozumět tomu, jak umělá inteligence funguje, co nám přináší a jaké jsou její limity,“ říká Eva Nečasová, zakladatelka projektu AI dětem, který má ambice ovlivnit, co a jakým způsobem se bude o umělé inteligenci učit ve školách.

Na konferencích i ve školních třídách se podle svých slov potkává s tím, že lidé nemají úplně přesnou představu o tom, co to vlastně umělá inteligence je. Proto se s kolegy rozhodli zmapovat představy dětí a učitelů o tom, co AI znamená, jak funguje a k čemu ji lidé používají. Vycházejí přitom z průzkumu, který proběhl v roce 2022 na finských základních školách mezi 195 dětmi ve věku 11 až 13 let. Rozšířeným názorem mezi finskými dětmi je představa umělé inteligence jako autonomní technologie, která provádí úkony bez zásahu člověka, někdy si ji žáci dokonce představovali jako technologii, která člověka připomíná.

Podobné představy se objevují i v šetření, které organizace AI dětem aktuálně provádí mezi českými školáky. Spolupracuje celkem s dvaceti školami, které pilotují připravované metodiky, a v rámci této spolupráce probíhá i zmíněný průzkum. „Ptáme se dětí i dospělých celkem na čtyři otázky: Co si představíš pod pojmem umělá inteligence? Co si myslíš, že AI je? Jak si myslíš, že funguje? A proč si ji my lidé vytváříme?“ objasňuje Eva Nečasová záměry probíhajícího šetření. Znalost představ o umělé inteligenci totiž považují za podstatnou pro to, aby bylo na čem stavět při tvorbě vzdělávacích materiálů a při samotné výuce. Mezi odpověďmi se objevují obrazná vyjádření jako: neživá mysl, program, který dokáže rozhodovat sám o sobě, nebo to, co je umělé, ale má myšlení. „Zjišťujeme, že děti často nemají ani rámcovou představu, že umělá inteligence takzvaně visí na datech, nemají tuto konotaci souvislosti dat a strojového učení. Z toho může plynout základní problém, kdy se ona abstraktní představa nemá kde ukotvit. A to se snažíme změnit,“ komentuje průběžné výstupy z výzkumu Eva Nečasová.

Může pomoci v učení, nebo vést k podvodu

O tom, že se v problematice umělé inteligence teprve snaží zorientovat, mluví i Marcela Skácelová, třídní sedmáků a učitelka informatiky na církevní škole sv. Augustina v Praze. Škola sv. Augustina je jednou z pilotních škol, které loni spolupráci s AI dětem navázaly. „Zatím se s nástroji umělé inteligence teprve seznamujeme a zaměřujeme se na to, aby žáci pochopili jejich základní fungování. Pro některé děti je velké překvapení, co vše to umí,“ říká.

Doposud využívali některé aplikace pro rozpoznávání rostlin a živočichů při výuce biologie a letos se dvě třídy zapojily do projektového dne zaměřeného na strojové učení. „Lektoři z AI dětem pro nás připravili program, kde si žáci sami vyzkoušeli naprogramovat systém tak, aby rozpoznával například živočichy nebo smetí ve vodě. Mladším dětem dá zatím poměrně hodně práce vůbec vydefinovat zadání tak, aby to správně fungovalo. Seznamují se tak s tím, jakým způsobem se umělá inteligence učí a jak ji lze využít,“ popisuje učitelka Marcela Skácelová.

„Musíme rozumět tomu, jak umělá inteligence funguje, co nám přináší a jaké jsou její limity.“ Eva Nečasová (c) Johana Kratochvíla

Podle jejích slov je také důležité, aby děti chápaly, že využívání umělé inteligence má i určité etické aspekty spojené například s tím, jakým způsobem s jejími výsledky pracujeme. „Hodně se bavíme o tom, za jakých podmínek je správné používat například texty vytvořené textovými generátory a kdy už je to podvod. Děti by měly rozumět tomu, že nechat si napsat čtenářský deník umělou inteligencí je stejné podvádění, jako když opíšu zápis ze čtenářského deníku své sestry. Překvapilo mě ale, že zatím ani starší žáci tyto možnosti umělé inteligence nevyužívají. Když jsme se o funkcích generátorů bavili, převládalo u nich nadšení z nových možností a překvapení. Takže to teprve možná přijde,“ připouští pedagožka. I proto se chystají ve výuce o umělé inteligenci pokračovat a nabídnout především starším žákům a studentům gymnázia program zaměřený na komplexní etické otázky související i s umělou inteligencí a náboženstvím.

Když se učitelé učí učit s AI

O prvotním tápání v tématu hovoří i Tomáš Titěra, učitel informatiky na základní škole v pražských Kunraticích. „Zpočátku jsme si s tím nevěděli úplně rady, i když se spolu s kolegy, kteří také učí informatiku, o umělou inteligenci zajímáme. Nevěděli jsme ale, jak to uchopit ve výuce,“ přiznává. Letos i u nich ve škole proběhly projektové dny zaměřené na strojové učení, v nichž žáci získali elementární přehled o tom, z jakých základů umělá inteligence vychází, a sami si natrénovali model strojového učení.

„Díky této zkušenosti se tomu pak můžeme věnovat v dalších hodinách formou diskuse a můžeme se s dětmi bavit o tom, co nám umělá inteligence přináší a co nám bere a jak ji rozpoznat. Děti se budou s AI setkávat čím dál častěji, a bude proto důležité, aby dokázaly vyhodnotit její přednosti a nedostatky v porovnání s výstupy, které vytvořil člověk,“ myslí si Tomáš Titěra. Je podle něj také podstatné, aby děti rozuměly tomu, že sama umělá inteligence je založená na jistých předsudcích či předpojatostech, které jsou dány tím, že naprogramovaný model pracuje pouze s informacemi, které mu dáme.

ZŠ Sv. Augustina — projektový den AI dětem. (c) Archiv Evy Nečasové

Přístup k výuce o umělé inteligenci staví koncepce Evy Nečasové a kolegů na čtyřech pilířích. První z nich je obecný úvod do umělé inteligence, což je vzdělávání pro dospělé formou školení pro učitele. V březnu tohoto roku všem školám nabídnou interaktivní příběh formou projektového dne doplněný metodikami, který letos odpilotovali. Dále se zaměřují na menší metodické materiály, které se věnují digitálním kompetencím a do hodin informatiky nabízejí učebnici strojového učení. „Učitelé se na nás mohou kdykoli obrátit o radu, i když je pravda, že na plošnější metodickou podporu nemáme kapacity. Zřídili jsme proto podpůrnou facebookovou skupinu, kde sbíráme podněty. Rozhodli jsme se také reagovat na aktuální boom týkající se textových a obrazových generátorů a připravujeme metodický podklad pro diskusi o generátorech z hlediska etiky, bezpečnosti a práva,“ popisuje aktuální aktivity organizace Eva Nečasová.

Co způsobí centrální mozek lidstva?

V zahraničí podle jejích slov vznikla již dvě komplexní kurikula, konkrétně v Jižní Koreji a ve Spojených státech. Ve Finsku na něm v současné době pracují. „Myslím, že bychom v tomto ohledu měli mít pokryté tři kompetence. První je znalost technologie jako takové, za druhé znalost jejího efektivního využívání a za třetí bychom se měli zaměřit na občanský a společenský postoj k umělé inteligenci, aby naše společnost byla v tomto ohledu silná a nebylo možné ji zmanipulovat,“ upřesňuje vzdělávací cíle Eva Nečasová.

Toto všechno by se podle ní mělo výrazně promítnout do revize kurikula v našich školách. Důležitým aspektem je také provázanost s dalšími vzdělávacími oblastmi. Problematiku umělé inteligence nelze učit například bez souvislosti s mediální gramotností, výchovou k občanství a dalšími aspekty lidského života.

Je otázka, zda dnes dokážeme přesvědčivě odhadnout, jak moc bude umělá inteligence do budoucna ovlivňovat náš život nebo třeba budoucí trh práce. „Posledních pár desítek let jsme si zvykali na to, že digitální obsah je lidská komodita, nesmírně cenná, a najednou přijde jakýsi centrální mozek lidstva, který dokáže vytvářet digitální obsah za zlomek ceny a je lepší. Obsah, kterým bude naplněný internet, bude pravděpodobně z velké části generovaný. Co to pro nás bude znamenat? Je to děsivé, ale zároveň fascinující. Může nám to uvolnit ruce, abychom se soustředili na ty důležité věci: pomáhat si navzájem a vycházet si vstříc. V tom je potenciál umělé inteligence,“ myslí si Eva Nečasová.

Text vyšel v příloze Akademie Lidových novin.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.