Úspěch dětí ve škole závisí i na důvěře učitele. Ti čeští ale žáky často zbytečně podceňují

Třetí díl seriálu Jak se dělá dobrá škola ukázal krnovskou Základní školu Janáčkovo náměstí. Právě vedení školy před několika lety rozpustilo matematickou třídu. Cílenou desegregací se pak zlepšily výsledky celé školy. Studie ukazují, že pro úspěch dětí je velmi důležité i to, jak jim věří jejich učitelé.

Za časnou selekci žáků do různých vzdělávacích proudů je český systém dlouhodobě kritizovaný. Na rozdíl od řady zahraničních vzdělávacích systémů, kde rozdělování žáků do různých vzdělávacích proudů také probíhá, ale je mnohem prostupnější, je pro české školství typické, že žáky rozdělujeme do různých proudů a vzdělávacích větví s různými nároky a zaměřením cíleně a trvale. Ať už jde o víceletá gymnázia nebo selekci v rámci jedné školy na úrovni tříd, například tříd s rozšířenou výukou matematiky, jazyků nebo jiného předmětu. Nejčastěji děti třídíme podle kognitivních schopností nebo socioekonomického statusu.  

Výzkum Jany Navrátilové z Masarykovy univerzity ale ukazuje, že „učitelé žáky (na začátku prvního školního roku na druhém stupni, kdy k rozdělování do výběrových tříd obvykle dochází – pozn. red.) neznají a diverzitu z hlediska výkonu tak v podstatě jen předpokládají.” 

Daná situace podle slov Navrátilové evokuje sebenaplňující se proroctví, kdy si učitelé na základě očekávání určitých schopností žáků připraví výuku, přičemž s žáky, od kterých mají větší očekávání, interagují aktivněji a jiným způsobem než se žáky, které vnímají jako slabší. Je asi zřejmé, která ze skupin žáků bude mít větší příležitost k rozvoji, více se naučí a pro práci bude motivovanější. 

„Čím déle učím, tím více jsem přesvědčena, že právě postoj a víra učitele v to, že děti učivo (a nejen to) zvládnou, je důležitou součástí výuky. Myslím si, že je to i víra učitele v samotnou osobnost dítěte. Vždyť není prioritou dítěte selhávat. Proč by to chtělo?” říká Markéta Mylková, učitelka matematiky na základní škole Krnov, Janáčkovo náměstí – právě této škole se věnuje aktuální díl seriálu Jak se dělá dobrá škola. Její slova potvrzuje i Tomáš Chrobák, také učitel matematiky z Moravskoslezského kraje. Dodává, že součástí řešení musí být i důvěra učitele ve vlastní schopnosti. „Největší dopad na žáky má učitel, který věří, že má dopad. Odborně se tomu říká kolektivní efficacy, což je vlastně sdílené přesvědčení učitelů, že můžou měnit a ovlivňovat životy svých žáků. S tím podle mého souvisí také víra ve své žáky. Pokud věřím sám sobě, svým schopnostem, znám své silné stránky, ale i slabiny, pak můžu teprve plně důvěřovat dalším lidem.

Cesta, jak u učitelů zamezit tomu, aby žáky rozdělovali podle schopností nebo socioekonomického statusu, začíná už na pedagogických fakultách. „Je důležité, aby (vzdělavatelé) v budoucích učitelích kultivovali vědomí, že jsou schopni ovlivnit, jak se jejich žáci chovají, a že jejich práce jim poskytuje významné příležitosti ovlivnit výsledky, a tím i budoucí životy svých žáků. Zároveň by je měli vést k tomu, že dobré pedagogické působení je založeno na důvěře k žákům a jejich rodičům a zahrnuje vysoká očekávání od všech žáků s poskytnutím odpovídající podpory těm, kteří ji potřebují,“ apelují autoři studie Vliv postojů učitelů na výsledky žáků (Straková, Simonová, Greger, 2018) především na vzdělavatele budoucích učitelů, aby se daleko větší měrou zaměřili na formování jejich postojů. 

Kompletní text k tomuto tématu najdete zde.