Anna Brzybohatá 30. 9. 2024
v dnešním bEDUinu se věnujeme těmto tématům:
23. – 29. 9.
ministerstvo školství má začít pracovat na programu podpory pro zaplavené školy
do školství či zdravotnictví by se měly pustit soukromé peníze, říká ekonomka
pomozte nám zlepšit bEDUin, vyplňte, prosím, krátkou anketu
Jasně, že na zpětnou vazbu nemá skoro nikdo čas. Jenže my vám chceme dodávat kvalitní obsah a tohle bude fakt rychlý.
Týden stručně
Šéf školského resortu jednal v týdnu s řediteli škol v Olomouckém a Moravskoslezském kraji, které zasáhly povodně. Některé školy musely přejít na distanční výuku a podle ředitelů škol na Jesenicku komplikují obnovu klasické docházky problémy s dodávkami pitné vody, plynu a potíže s dopravou. Ministerstvo školství na svých webových stránkách uvedlo, že krátkodobou pomoc by mohl přinést program, který by finančně umožnil přesunout výuku z postižených škol do vhodných prostor pro školy v přírodě. „Tam, kde je výuka v omezeném režimu možná, mohou v rámci praxe pomoci i studenti učitelských a souvisejících oborů. V nejbližších dnech proto požádám univerzity o spolupráci. Některé školy ale budou potřebovat dlouhodobější řešení, například pořízení kontejnerových škol, k čemuž bude nutná podpora státu,“ dodal ministr školství. Resort má na přípravě programu začít pracovat.
Nástup umělé inteligence proběhl rychle a vzdělávací systém se s tím bude muset popasovat. A podle odborníků na AI to bude potřeba kvůli jejímu prudkému rozvoji brzy. „Žáci to často umí s informačními technologiemi mnohem lépe než učitelé. A to od základní až po vysokou školu,“ upozorňuje pro iDNES aktivista a odborník na umělou inteligenci David Strejc s tím, že memorování informací se postupně i díky moderním technologiím stává zastaralým a zbytečným. Třeba „šprtání“ dat z dějepisu, malování fyzikálních vzorečků na tabuli nebo odříkávání receptů na chléb je bez jakékoli návaznosti na reálný svět pro moderní školství zbytečné. Má smysl učit se s asistentem v kapse, protože toho ví víc než lidští učitelé.
V Poslanecké sněmovně se projednávala novela zákona o vysokých školách a pár hodin předtím se objevily pozměňovací návrhy, se kterými se původně nepočítalo. Tento postup současného vedení ministerstva školství podle Seznam Zprávy pobouřil Radu vysokých škol. Kromě fungování vyšších odborných škol nebo akreditací by se měl změnit i šéf Národního akreditačního úřadu, kterým je nyní exministr školství Robert Plaga. Podle něj jde o „osobně motivovaný“ krok.
Jakmile se v Česku začne diskutovat nad hospodařením s veřejnými penězi, zúží se často debata na státní rozpočet. Podle Heleny Horské, hlavní ekonomky české Raiffeisenbank a poradkyně premiéra Petra Fialy, se tak opomíjejí souvislosti. „Chceme‑li obnovit stabilizační a vyrovnávací funkci rozpočtů, musí vlády pokračovat ve strukturálních reformách od penzí přes zdravotnictví a školství po samosprávu. A také uskutečnit daňovou reformu,“ říká v rozhovoru pro týdeník Ekonom. V něm také uvedla, že soukromé peníze musí jít nejen do školství, ale také do zdravotnictví či penzí, protože na to už stát nestačí. Sociální dávky by měly podle jejího názoru nutit rodiče pracovat a děti chodit do školy, jinak nemají smysl.
Týdeník Respekt se zamýšlí nad tím, proč ani třetí ministr v čele nepřinesl do školství to, co Česko nutně potřebuje: energii, reformy, a především peníze. Ve vládě totiž lidé s praxí ze škol jsou – tři středoškolští učitelé a čtyři univerzitní profesoři. Personální výbava členů současné vlády v jistém ohledu proto vzbuzovala vysoká očekávání. Filip Zelenka v textu shrnuje působení dosavadních ministrů školství za vlády premiéra Petra Fialy, který má sám zkušenosti ze školství – v minulosti totiž vedl Masarykovu univerzitu. Respekt připomíná, že investice do školství jsou osvědčenou cestou, jak posunout jeho kvalitu a v rétorické rovině s touto šancí šermuje každá vláda. Po třech letech vlády Fialova kabinetu ale od řadových učitelů zaznívá: jsme frustrovaní, zklamaní a cítíme se podvedeni. „Učitelský“ kabinet zkrátka neplní sliby. Rezort, který dostalo na starost hnutí STAN, trpí zejména kvůli častým výměnám vedení – v čele žádného jiného resortu se nevyměnili během tohoto volebního období tři ministři jako v případě školství.
Výrok týdne
„Existuje skupina lidí, kteří se, asi poprvé v dějinách, dnes nepotřebují učit anglicky. Typicky jsou to lidé, kteří komunikují jen písemně, necestují, nechtějí se anglicky učit a hlavu si udržují svěží nějakým jiným způsobem. Na jednu stranu si v zahraničí vystačíme s internetovým překladačem, do kterého nadiktujeme větu česky a přeloží nám ji do řady jazyků. Funguje to jak zázrak. Ale na druhou stranu, pokud s těmi lidmi chcete opravdu mluvit, působí to divně. Není to konverzace. Těžko se dnes dá vymlouvat na to, že se angličtinu nemůžete naučit. Umělá inteligence otevírá dveře každému a to, že můžeme s chatboty mluvit, je obrovský pokrok. Má to ale své limity, protože si myslím, že lidé mají jiné lidi pořád raději než mobily nebo stroje. Měli bychom děti připravovat pro skutečný život. Lepší je technologie používat a ukazovat dobré příklady, a ne je zakazovat,”
říká v rozhovoru pro DVTV Bronislav Sobotka, učitel angličtiny z Brna.
Rozhovor
„Jestliže rodina spolupracuje a škola použije prostředky, které má, měla by se šikana zastavit. Pokud pokračuje, je tam zřejmě další okolnost či okolnosti, které komplikují situaci, a je potřeba zapojit pomoc dalších institucí,” říká psycholožka Lenka Kollerová, která bude jednou z řečnic na letošní konferenci Úspěch pro každého žáka.
Strkání se na chodbě, vysmívání se v hodině nebo rozhádaní kamarádi, kteří si k sobě už nesednou ani na oběd. Signály probíhající šikany ve škole mohou být zřejmé, jako je monokl pod okem ze rvačky za školou, nebo také skoro neviditelné. Náznaky se ale podle psycholožky Lenky Kollerové objeví vždycky, když se člověk správně dívá. „Dítě, které bývalo veselé a energické, začne být posmutnělé, zádumčivé nebo třeba vzteklé. Reagujeme na to, když nám děti zesmutní, ale máme problém si uvědomit, že také podrážděnost může být signálem, že se něco děje,” vysvětluje v rozhovoru pro EDUin.
Lenka Kollerová (c) archiv Lenky Kollerové
Jak se mají děti vyrovnávat se šikanou ve škole, když se nemají na koho obrátit? Ne vždycky mají nějakého člověka, kterému by mohly ve škole říct, co je trápí a co mají dělat.
V první řadě je dobré svěřit se rodičům, kteří mohou dítě podpořit a spolu s dítětem, nebo sami se pak obrátit na školu. Určitě by na každé škole měl být někdo, kdo má agendu šikany pod sebou a za kým mohou jít děti přímo. Typicky to bývá metodik prevence ze školního poradenského pracoviště. A pokud děti nevědí, na koho se obrátit nebo mají pocit, že metodik prevence či jejich třídní učitel nejsou důvěryhodné osoby, mohou přemýšlet, jestli ve škole není někdo jiný z dospělých, komu by se mohly svěřit. Setkáváme se i s případy, kdy se děti nebo dospívající svěří důvěryhodným školníkům či kuchařkám. Všichni pracovníci školy by pak měli nahlášené případy předávat dál. Ve výsledku je odpovědností ředitele, aby všechny případy šikany řešil. Pokud má dítě pocit, že je to přímo touto cestou moc obtížné, jsou tu vrstevníci, kteří mohou pomoci hledat pochopení u učitelů. Odpovědnost za řešení šikany leží na škole, na učitelích a na vedení školy.
Dokáže dítě vyřešit šikanu ve škole samo?
To je hodně těžká otázka. Šikana je velmi široký pojem, ale z definice šikany se ve všech těch situacích setkáváme s něčím, čemu říkáme „asymetrie sil“. To znamená, že pro toho, kdo je terčem šikany, je mimořádně obtížné se bránit. Vzhledem k této asymetrii sil se neosvědčuje povzbuzovat děti nebo dospívající, kteří se dostanou do role šikanovaného, aby to řešili sami. Pokud tam tato asymetrie je, tak je určitě rolí dospělých, aby tu situaci zastavili. Setkáváme se i s tím, že laické povzbuzení obětí, aby si to vyřešily samy, může vést k eskalaci problémů.
Dospělá osoba je tedy v řešení šikany klíčová?
Šikana je široká oblast s hodně různorodými případy. Pokud se ale bavíme o šikaně v pravém slova smyslu, tedy jako o agresivním chování, které je typicky opakované a kde je především výrazná asymetrie sil, kde ten, kdo útočí, je ve velké převaze, výrazně oblíbenější nebo používá takové prostředky, proti kterým je z principu velmi obtížné se bránit, je opravdu rolí dospělých situaci zastavit.
Můžete uvést příklad, kdy je velmi těžké se bránit?
Například když vám někdo ukradne identitu na internetu, zveřejní zesměšňující nebo intimní video a další podobné situace. Tam je velká asymetrie sil už z povahy útoku.
Ukažme si to na modelové situaci – obrátím se jako žák nebo rodič na školu s tím, že se v jejích prostorách šikana děje. Má škola dostatečné metody a nástroje na to, aby šikanu zvládla, nebo je potřeba podpora dalších profesí, institucí, někoho zvenčí?
To záleží případ od případu. Většinu běžných a méně závažných šikan zvládne škola sama. Pro část případů určitě potřebuje podporu dalších institucí. Důležitá je samozřejmě role policie u těch úplně nejzávažnějších, které zahrnují trestné činy nebo větší přestupky. Nicméně to jsou ty extrémní případy. Školy mají také velké zkušenosti se spoluprací s orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
4. 10. → Praha → konference Škola jako místo setkávání
15. 10. → Praha → konference Úspěch pro každého žáka
Autor článku:
Anna Brzybohatá
Redaktorka, EDUin.
