Josef Valenta: Velká revize RVP ZV

Kovid, Putin, válka, drahota, globální oteplování, odklady jeho řešení, dezinformace, rizika sociálních sítí, rozdělovací aktivity typu „Češi proti Čechům“ (za záminku se nyní vydávají ukrajinští uprchlíci), globální narcismus, depresivita dětí atd. atd. Je toho dost na to, abychom pohnuli strukturou kurikula, abychom změnili akcenty a etablovali edukační oblasti zatím okrajové …

V blozích o tom vlastně píšu celou dobu … Nechci so opakovat, takže dnes připomínky k revizi. Vyjádřit se může každý, a to na adrese: https://velke-revize-zv.rvp.cz/zapojte-se.

Jen pozor, připomínky se očekávají přímo k jednotlivým řádků dokumentu Hlavní směry revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání ‒ https://velke-revize-zv.rvp.cz/files/hlavni-smery-revize-rvp-zv.pdf. Upřímně řečeno, že se to nelíbí např. oborovým didaktikům z pražské filozofické fakulty, kteří by rádi komentovali ne řádky, ale celkovou koncepci dokumentu, to tedy rozhodně chápu!

Taky komentuju. Ne vše, ale témata mně blízká, takže se stále snažím prioritně uvažovat o osobnostní a sociální výchově a o výchově dramatické (divadelní).:

1. Za důležité pozitivum návrhu považuji zachování klíčových kompetencí. Kombinace s gramotnostmi je jistě možná, byť se mi nejeví nezbytná (viz např. https://kped.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/168/2020/12/1Gramotnosti-kompetence-standardy-indikatory-a-ti-druzi-I.pdf).
2. Vítám i ideu „jádrového učiva“, kéž by byla skutečně naplněna … (fakticky bych vítal i diferenciaci úrovní „obtížnosti“ třeba i v „základních“ předmětech).
3. Nemám nic ani proti pojetí „tří“ průřezových témat. Vzhledem k tomu, že VŠ nechaly průřezy vesměs ladem (pokud jde o skutečně odbornou přípravu učitelů pro práci s nimi vč. způsobů skutečné! integrace), nemohlo to dopadnout jinak, než jak ukazují výzkumy M. Václavíka z Ostravské univerzity, ale i mé vlastní. ¨

Nicméně tady už chci komentovat.

4. Jsem rád, že well-being (mimochodem, tento pojem z oblasti pozitivní psychologie je u nás v akademickém světě opracovávaný cca 20 let) pronikl nyní díky „marketigovým“ možnostem SKAVu konečně až do uvažování praxe (jeho tématika je prakticky identická s tématy osobnostní a sociální výchovy, která byla i s ohledem na dostupné teorie WB již v minulosti koncipována).

Ale ještě poznámka: Nic proti pojmu well-being. Nicméně, pro dokument národního kurikula bych se přecejen ohlédl po některém z českých ekvivalentů.

5. Zaráží mne udržování konzervativní struktury obsahu vzdělání. Jakobychom si nevšímali, v čem žijeme a do čeho budou vrůstat naši dnešní a budoucí svěřenci. A také toho, že efektivita vzdělání se filtruje osobnostním profilem jedince. Už jen faktum, že přírodní vědy se dělí na obory, zatímco společenské (natož sociální aplikované) se skrývají (a to jen částečně) pod „občankou“, se mi jeví z hlediska užitečnosti vzdělání jako de facto rizikové. Je mi tedy velice líto, že není odvaha k radikálnější proměně kurikula.
6. Líbila se mi myšlenka pracovníků NÚV, aby byla konstituována vzdělávací oblast „Člověk, jeho osobnost, zdraví a bezpečí“. To, že se o něčem podobném nyní ani neuvažuje (nebo to nikde není komunikováno), je zklamání.
7. Tři nová průřezová témata se mi – v zatím známém náznaku – líbí. Problém vidím v jejich průřezovosti. Tak závažná tématika má být rozptýlena do předmětů a opečována kantory cvičenými léta na VŠ v chemii, matice, angličtině nebo v dějepise? Učitelé na efektivní integraci takových témat nejsou připravováni. To, co je v průřezech, je de facto samostatná odbornost. A jde o témata, která by měla – podle mého názoru – tvořit vzdělávací oblast.

Integrace takových témat funguje problematicky nebo dokonce vůbec. Britové už to vědí a i my máme pro to empirické doklady. Odvolávku (v dokumentu k revizím) k tomu, že (ale toto je moje parafráze:) vysoké školy by takové kantory nepřipravovaly a vůbec by s tím byly potíže, neberu. VŠ sice mají svobodu, ale také zajišťují pro stát jistý servis, takže od nich je jistě možno žádat, co má být jeho součástí.

8. Na online konferenci k revizím v Brně zaznělo, že well-being se nedá dělat „samostatně“. T. Janík u toho zřejmě vrtěl hlavou (nebyl vidět). Vrtěl oprávněně. Dá. Na ministerstvu by to mohli vědět.
9. V dokumentu se na s. 15 v souvislosti s návrhy „něčeho jiného“ ve struktuře obsahu vzdělání zmiňují „různé zájmové skupiny“. Ale jak jsem četl a četl, nemohu se zbavit dojmu(!), že právě struktura obsahu vzdělání tak, jak ji návrh nabízí, by mohla být značně ovlivněna právě zájmovýcmi skupinami (viz i zde níže) a tedy je otázka, nakolik je nesena vizí pro budoucnost skutečně užitečného profilu absolventa všeobecného vzdělání. Ó, jak rád bych se mýlil!

A ještě jedno téma:

10. Dramatická výchova. V českém kurikulu již doslova „staletí“ (od středověku, resp. 19. stol.) existují jen dva estetickovýchovné obory – hudební a výtvarný. Ostatní umění jsou odkázána do doplňujících oborů. V revizích je ale úvaha o jejich odsunutí mimo RVP ‒ představte si to: divadlo jako kumšt mimo RVP …

Faktum historického prvenství hudebky a výtvarky v kurikulárním ukotvení ovšem neznamená, že tato konzervativní struktura je nosná i pro 21. století a poměry, které s sebou přineslo. Zájmový lobbing hudebníků a výtvarníků a jejich návrh na integraci např. právě divadelní výchovy do hudebky a výtvarky (v dokumentu Stanovisko zástupců vzdělávacích oborů hudební a výtvarná výchova k aktuálním tendencím v pojetí vzdělávací oblasti Umění a kultura) jakoby je usvědčoval i z jistého neporozumění podstatě dramatického umění. Pokud bychom byli ochotni přistoupit na princip, že „něco má existovat jen v něčem jiném/skrze něco jiného“, pak by to zřejmě muselo být opačně: Divadelní umění jest tzv. syntetické a má i svou složku hudební a výtvarnou. V tom případě by bylo mnohem logičtější, aby se hudebka a výtvarka staly součástí dramatické výchovy …  ; – )

Stranou ponechávám funkci div/dram umění … snad zmíním jen to, že modeluje život, zhusta v poměru 1:1, a to se může našim „současným budoucím“ v jejich vzdělání zatraceně hodit.

Obě cesty zmiňované v návrhu nejsou pro estetickou výchovu dobré. Řešení ale vidím v podstatnější restrukturalizaci kurikula, která by změnila mimo jiné to, že se nakonec licituje ne o vzdělání, ale o hodiny …

Mají mne tedy právě „záležitosti“ kolem Umění a kultury vést k názoru, že současná revize RVP je  nesena nikoliv kurikulární vizí, ale partikulárními zájmy oněch, v dokumentu k revizím zmiňovaných, „zájmových skupin“…?