Víra a náboženství v každé škole

Vánoce jsou ve školách vítaným obdobím volna, kdy je možnost nabrat sil na konec školního pololetí a vykročení do dalšího roku. V dnešní době je také poměrně časté, že se školy snaží za pomoci žáků a rodičů přispívat obecně prospěšným organizacím a předávají dary dětským domovům či humanitárním neziskovkám. To všechno jsou chvályhodné prostředky a někdy i cíle k naplnění ducha Vánoc.

Bohužel, často je to také jediná náplň. Delší a intenzivnější debata a třeba i prožitek křesťanského příběhu Vánoc a jeho hlavní odkaz se často ve školách vyskytuje jen okrajově. Obecně se s obtížnými duchovními a náboženskými tématy žáci nemají možnost ve škole setkat, a pokud k tomu nejsou vedeni v rodině, nedozví se prakticky nic. Nakonec se odkázáním na rodinu a soukromí školy a učitelé často zaštiťují. Není to chyba? Neměla by škola přenášet i tak obtížná celospolečenská témata a přispívat ke zlepšení obecného povědomí a informovanosti o nemateriálních hodnotách?

Zkušenost a pozorování náboženské výchovy a výskytu náboženství v britské škole jsou opět poměrně zajímavá a inspirující. Po formální stránce je náboženství a náboženská výchova obsažena v podobě samostatného předmětu Religion studies, který se snaží žáky informovat a vtáhnout do přemýšlení o duchovním rozměru života, spiritualitě a náboženstvích.

Je jedno, zda je dotyčný muslim, hinduista či křesťan. Všichni ekumenicky vedený předmět navštěvují a mají možnost vyjádřit své postoje a myšlenky. Představit své náboženství ostatním žákům, dozvědět se o tom, jak jiné církve fungují a diskutovat různé pohledy na různé společensko-náboženské problémy.

Ve škole, kde působím, je víra akcentovaným prvkem, a to i přesto, že škola není prezentována jako nábožensky vyhraněná. Poměrně běžnou součástí školních setkání jsou modlitby za trpící lidi, vojáky, či obecné dobro v rodinách. Vše vždy vztaženo k aktuální situaci, činnosti nebo svátku. Jednou za čas přicházejí školení lektoři a mladí kněží, kteří představují poutavou formou biblické příběhy a seznamují děti s vysvětleními a symbolikou, kterou příběhy vypráví. Učí je tak umění dekódovat symboly a nahlédnout za „fasádu“.

Čas Vánoc byl plný takových odkazů. První a druhá třída s předškoláky zahrála asi 45 minut dlouhé divadelní představení o narození Ježíše z Nazaretu. Celá škola se podílela na Carol service, což je komponovaný program o biblickém příběhu, odehrávající se tentokráte v kostele ve spojení se sborovým zpěvem a čtením biblických textů staršími žáky. Vše za přítomnosti rodičů.

V Českých zemích je z historického hlediska takové pojetí náboženských tradic a svátků těžko představitelné. Kromě nedostatku odborníků by škola zřejmě čelila nejrůznějším odmítavým reakcím rodičů. Je to škoda, protože v bouřlivé době plné xenofobního strachu a pomatených reakcí mnoha lidí na dění na Blízkém východě by snaha o upevňování tradičních křesťanských zvyků byla užitečnou školní činností, která by mladým lidem dávala vodítko a ukotvení. Zároveň by byla protiváhou ke konzumnímu pojetí svátků v obchodních domech.

Debatu by měl samozřejmě začít stát jako moudrou reakci na stav ve společnosti a dění v okolním světě. Místo toho se MŠMT a ministr Chládek distancují od projektů, které jsou připraveny akademiky nezávisle na státu. Nijak neusnadňuje činnost neziskovkám jako Člověk v tísni, které se dlouhodobě a sofistikovaně snaží taková témata zdvihat. A bohužel už vůbec nelze očekávat, že by něco takového ministerstvo začalo v nejbližší době připravovat.

Vždyť zakládání kořenů duchovního života u dětí může být považováno za „vymývání mozků“ a zneužívání děti ve jménu nějaké ideologie. Ale je skutečně vztahování se k základům evropské kultury chybou? Neexistuje zde jen reziduum zaseté ideology za 40 let komunismu? Takový stav mnoha diktaturám přijde velmi vhod. Lidé, kteří se nesetkají s duchovním přesahem a nenaučí se s ním žít, jsou mnohem snáze manipulováni a smýkáni jinými lidmi, kteří mají názory ohledně víry jasné a upevněné. To přesně se týká i současné hysterie kolem islámu. Zabránit tomu může jen informovanost, kterou by škola měla vytvářet a Vánoce tak mohly být dobrým startem.