Vivat bakalář (Onderka)!

Svou posedlostí tituly politici potvrzují, že nám u vzdělání nejde o obsah, ale o papír.

V jednom románu Josepha Hellera je scéna, kdy se vysoce postavená kolegyně ptá hrdiny, jenž se neustále ohání doktorským titulem: „Vy jste lékař?“ Když se jí dostane odpovědi, že nikoli, že je to doktor filosofie, odpoví mu s údivem: „Ale to jsme přece všichni!“

Tahle historka pochází z Ameriky sedmdesátých let a přesně ilustruje situaci, kdy vysokoškolských titulů je zvlášť v intelektuálnější části společnosti tolik, že ztrácejí svou hodnotu a jejich majitelé je až na výjimky, kdy to smysl má (lékaři, právníci), přestávají používat. Tenhle trend kupodivu dorazil už i k nám. V profesích, v nichž se pohybuji, mají nějaký vysokoškolský titul skoro všichni (kromě mě), ale nepamatuji si, že bych ho viděl někdy na vizitce nebo u podpisu. Ale jedna výjimka určitě existuje. Velká část českých politiků miluje tituly natolik, že je kvůli nim ochotná riskovat i velkou veřejnou ostudu. Jak to ostatně dokládá čerstvá aférka brněnského primátora Bc. Romana Onderky (ČSSD) a jeho náměstkyně pro školství (!) Ing. Jany Bohuňovské (ODS). Přitom je to vážně záhada. Co si od rychleného studia s levným titulem politici vlastně slibují?

Čest i slávu

Samozřejmě, nejsou sami. Série plzeňských „judrů“ s opsanými, podivně krátkými, tajnými či nezvěstnými diplomkami je dostatečně známá. Ale tam se to dá pochopit. Politik je člověk, který pracuje s právními předpisy, titul JUDr. mu asi opravdu dodává na vážnosti. Navíc jsou to dobrá pootevřená zadní vrátka z politiky do advokacie (kudy odešel třeba Jan Ruml a Stanislav Gross) či státní správy, kde titul určuje platovou třídu. Ale bakalář?

Dobrému brněnskému primátorovi z řad sociální demokracie by jeho měšťané jistě snadno odpustili prázdnotu před jménem, ale mnohem hůř skousnou jeho papalášské a arogantní chování k redaktorovi České televize, jež si mohou pořád dokola pouštět na internetu. Nic horšího pro svoje image nemůžete jako politik udělat.

Záhadný opravdu je nedostatek sebezáchovného instinktu. Jako veřejný činitel s čerstvě nabytým titulem nevstupujete na scénu respektovaných a graduovaných osobností, ale vyskočíte jako další živý terč na mediální střelnici. Plzenští doktorandi si ještě mohli docela dobře myslet, že se na jejich poklesky nikdy nepřijde a zůstanou skryté pod prachem univerzitního archivu. Ale dnes? S každým novým titulem známé osobnosti média zpozorní. Není pro novináře snadnější cíl, než třeba u čerstvého JUDr. Michala Haška pátrat po pověsti jeho školy (nevalná) a rýpat se v propojenosti jejích představitelů se špičkami sociální demokracie. Opět, ve chvíli, kdy kandidujete na předsedu strany, nelze udělat nic horšího, protože není pro novináře (a vaše oponenty) snazší a atraktivnější cíl na mediální střelnici. Není mi prostě jasné, že po plzeňské aféře do něčeho takového politici vůbec jdou. Jsou už tak mimo, že to nebezpečí nevnímají? Jsou ve vysoké pozici tak sebejistí? Nebo je lákavost bakalářského titulu natolik silná, že neodolají?

Co všechno se nedozvíte

Existuje i druhá, pravda ne moc reálná, možnost, že politici studují opravdu proto, že se chtějí něco dozvědět. Potíž ale je, že naše vysoké školy, a to vynechávám ty poněkud bizarní, na nichž politici tak často získávají tituly, nepatří zrovna k těm špičkovým. Lepším školám, jako je Univerzita Karlova či Masarykova univerzita v Brně, se obvykle vyhýbají. Jestli vám může vysoká škola dnes něčím prospět, pak sem tam kvalitním pedagogem, ale na to bych nespoléhal. Snad prostředím podnětných spolužáků, možností diskutovat, odjet na jeden dva semestry studovat do zahraničí, mít čas na sebevzdělávání. Přesně to všechno jsou věci, které politici, jako velmi zaměstnaní lidé, využít nemohou. V otázkách veřejné správy – té se ve svých vysokoškolských pracích velmi často věnují – asi mají určitě víc znalostí z praxe než z akademických kruhů. Na studium čas nemají, práce nafukují velkým písmem a dalšími naivními triky na úrovni žáka sedmé cé. Vlastně jen potvrzují všeobecnou pravdu, že nám obecně u vzdělání nejde o obsah, ale pouze o papír.

Politici s děsivou bezbranností pokládají hlavu na mediální špalek. Až do dnešního dne jsem si o paní Bohuňovské nemyslel nic, a tedy automaticky předpokládal, že k výkonu své funkce má předpoklady. Ostatně v onom televizním šotu nese složky s dokumenty na jednání rady města Brna velmi autorittivně. Ale ve chvíli, kdy zjistím, že okopírovala třicet stránek své práce? Těžko si mohu říct něco jiného, než že někdo takový asi o vzdělávání v druhém největším městě České republiky rozhodovat nemá.

Proto bych si dovolil budoucí doktory práv ze Sládkovičova, bakaláře od Engliše a inženýry odkudkoli požádat, aby nás těch trapností ušetřili a ponechali nám iluzi, že jsme ve volbách volili správně. Nepotřebuji při příjezdu primátora na náměstí Svobody volat Vivat bakalář!, ale mám intenzivní potřebu nestydět se za ty, kterým jsem dal ve volbách svůj hlas.