Všechny děti v jedné třídě? Ale samozřejmě!

Autor: Tomáš Feřtek

Všichni společně, autor: Petr Jedinák

Ještě jednou využiji překvapivého zájmu a ochoty diskutovat, které jste projevili u posledního blogu o nepřiměřené výběrovosti v českém školství, a zkusím vysvětlit, proč je tolik lidí přesvědčeno o prospěšnosti třídění dětí. Navíc přidávám pár škol, kde děti netřídí, a přesto jsou velmi úspěšné a žádané.

Kolega bloger Marek Drda výstižně pojmenoval, jak přemýšlí většina rodičů, když se rozhoduje, jestli dát dítě na výběrovou školu (ZDE). Společenské následky

vzdělávací selekce jim nepřijdou zase tak horké a celkem samozřejmě upřednostní spokojenost vlastního dítěte. To je u vzdělaných rodičů s ambicemi přirozená reakce, proto jsou víceletá gymnázia tak úspěšná. Spokojení jsou na nich vlastně všichni.

• žáci jsou rádi, že byli vybráni na „lepší“ školu a mají spolužáky s nimiž se obvykle neproblematicky dohodnou.
• rodiče jsou potěšeni, že „dostali dítě na gympl“, navíc jim odpadají starosti se střední a do jisté míry i s vysokou školou, protože víceletá gymnázia jsou velmi úspěšná v přípravě ke zkouškám.
• učitelé na gymnáziích jsou také spokojeni, protože s vybranými chytrými dětmi mají mnohem méně práce. I kdyby je nutili učit se logaritmické tabulky pozpátku, tyhle děti to nakonec vždycky nějak zvládnou.
• Jen výjimečně některému z rodičů dojde, že učitelé si tu vlastně zjednodušují práci, užívají středoškolské metody na jedenáctileté děti, což mnohé z nich zbytečně stresuje. Gymnázia obvykle rozvíjejí spíš inteligenci a ostatními složkami osobnosti se moc nezabývají.

Když jsou všichni spokojení, co tedy proti té selekci mám? No pořád to samé, přece. Potíž je v tom, že spokojenost na výběrových školách nic nemění na těch argumentech, které jsem uváděl. Ten základní problém zůstává. „Zbytkové“ děti, a pořád je to výrazná většina populace, ztrácejí motivaci, učit je jsou galeje a selekce omezuje u „chytrých“ i „hloupých“ možnost rozvíjet jejich sociální dovednosti.

Proto jsou mi sympatičtější školy, které děti netřídí, a přitom jsou jim schopné nabídnout víc než standardní víceleté gymnázium. Uvádím tu jen ty, které osobně znám. Poskládal jsem je tak, aby bylo jasné, že rozhodně nehrozí nějaké zestejnění škol, jak na to diskutující často naráželi. Ty školy se liší zásadně, přesto všechny naplňují to podstatné – učí všechny děti v jedné škole tak, že je to baví a nechtějí odejít někam jinam. Jak to dělají?

– Montessori základní škola v Kladně je příklad malé „alternativní“ školy, která hledá individuální vzdělávací cestu pro každé dítě zvlášť. Podívejte se JAK.

– Chrudimská Základní škola Dr. Malíka je známá a po léta velmi úspěšná základka, která se snaží s dětmi pracovat bez stresu a s rozdílným nadáním se vyrovnává tak, že od šesté třídy vytváří široký systém volitelných předmětů, v němž si každé dítě může vybrat svoji cestu podle zájmu a schopností (ZDE). Přesto jsou to pořád děti z jedné třídy. Díky tomu má tahle škola minimální problém s odchody na víceletá gymnázia.

– Základní škola v Kunraticích (leží na okraji Prahy) na to jde v mnohém podobně. Akorát že ve velkoměstě je konkurence větší, proto se musí škola hodně snažit, aby si udržela dobrou pověst a odolala snahám ambiciózních rodičů dát dítě na prestižní školu. Jenže prostředí, servis a spousta mimoškolních akcí, které tu dětem nabízejí, jsou natolik přesvědčivé, že se to daří.

– A konečně přidávám i odkaz na Ligu lidských práv, která pravidelně oceňuje školy, kde děti netřídí podle inteligence, rasy ani zdravotního postižení. Tady také najdete příklady škol, které umí nabídnout víc než znalostní dril.

Takže možnosti, jak mohou všechny děti chodit do jedné třídy a mít z toho prospěch, existují a dokazují, že selekce dětí na chytré a hloupé rozhodně není jediná možná cesta. Teď už jen zbývá vymyslet, jak přesvědčit rodičovskou veřejnost, aby její tlak na politiky přivodil víc takových škol, které umí vychovávat všechny. Zatím se nechali rodiče opít rohlíkem a stačí jim, když se v představě, že využívají svobodnou volbu, perou o omezený počet míst před vraty víceletých gymnázií.