Přečtěte si ukázku z nové knížky Františka Tichého, ředitele Gymnázia Přírodní škola, který přemýšlí a píše o tom, jak na dobré vzdělání a výchovu. Kniha Výchova jako dobrodružství bude mít křest 28. listopadu od 17.00 v Městské knihovně na Mariánském náměstí v Praze. Všichni jste srdečně zváni.
Chvála společenství
Dlouhá léta zdůrazňovala socialistická pedagogika kolektivní výchovu. Tak dlouho, až se jí tuto myšlenku podařilo zcela zdiskreditovat. Vylili jsme s vaničkou i dítě, takže dnes se studenti učitelství učí individuálnímu přístupu k dětem, spolupráci s psychology a asistenty, úřady hledají cesty k eliminaci nekázně ve smlouvách s rodiči, školy zavádějí místnosti pro vyčlenění problémových žáků. Ale už dlouho jsem neslyšel dávnou pravdu – že dobře fungující skupina (chcete-li kolektiv), se kterou se mladý člověk identifikuje, je, zvláště v období dospívání, mnohem silnější výchovný prostředek než desítky formálních trestů nebo psychologických rozborů. Když jsem se mladších kolegů ptal, jestli je na fakultě učili, jak takovou skupinu zformovat a využít její potenciál k výchově jednotlivce, svorně odpověděli, že nikoli. Přitom jde, alespoň podle našich zkušeností, o metodu zcela klíčovou.
V první kapitole jsem se snažil přiblížit, jak byl na mnoha místech, v různých dobách i myšlenkových prostředích tento výchovný prostředek účinný. Zkuste si sami za sebe vzpomenout, jak váš život a zrání ovlivnila vaše školní třída, sportovní nebo skautský oddíl, kolektiv v zaměstnání nebo jiný tým, nebo jak vám naopak taková parta v životě chyběla, a další zdůvodňování bude zbytečné. Jakkoli nechci upadat do schematismu, je poměrně zřejmé, že jsme bytosti sociální, bytosti, jejichž lidství se rodí pouze ve vztahu k druhému člověku, vlastní rodině a i k širšímu ke společenství. a jen ve vztahu k nim můžeme také smysluplně naplnit svůj život. Zcela zásadní však je, jaké má toto společenství hodnoty, skupinového ducha, do jaké míry dává prostor k rozvoji jednotlivcům a zároveň jestli
je vede, aby byli společenství prospěšní.
Na vytvoření a život dobrého společenství není možné dát jednoduchý recept jako na bábovku. Avšak přesto existuje několik zásad, pravidel, bez nadsázky ověřených staletími, jak na to. Když je stručně shrnu, je to společný cíl, resp. smysl společného bytí skupiny, společné činnosti vedoucí k jeho naplnění, společné kreativní aktivity ( zvláště hudba a divadlo ), prostor a čas pro vzájemné setkávání včetně pravidelného setkávání celého velkého společenství, vstřícná vzájemnost mezi pedagogy a „chovanci“, práce malých skupin, samospráva – přímá účast mladých lidí na životě a rozhodování skupiny, užitečnost společenství navenek. V dalších kapitolách se pokusím tyto body vysvětlit a doložit příklady z naší praxe a také z praxe našich pedagogických vzorů.
—-
Výchova jako dobrodružství
(C) Nakladatelství GEUM s.r.o.
a Gymnázium Přírodní škola o.p.s. 2017
ISBN 978-80-87969-31-1