Snahy o reformu českého školství trvají již desítky let, ukazují osobnosti vzdělávání. V rozhovorech sdílí své zkušenosti
Za deset let fungování uvedla cena EDUína do symbolické Auly slávy devět osobností. S osmi z nich jsme přinesli hloubkové rozhovory. Milan Hejný vzpomíná na dramatické momenty ve svém dětství, Daniel Münich vysvětluje, proč se věnuje tématu platů učitelů a Milan „Mikin” Appel sází na důvěru, která podle něj v dnešním pojetí vzdělávání chybí.
Jana Nováčková (Aula slávy 2014): Psycholožka Jana Nováčková v provokativním rozhovoru popisuje, jakým způsobem podle ní dnešní školský systém porušuje právo dětí na důstojnost a autonomii. Důsledky tohoto přístupu pak vidí v problémech, které řeší dospělí a celá současná společnost: „To, že dospělí dělají věci, které jim neprospívají, či přímo škodí, souvisí hodně právě s tím, co zažívali v dětství. Mnoho nedobrých věcí udělají děti třeba ze vzdoru, aby unikly tlaku dospělých. A běžné vzdělávání je obrovský a permanentní tlak.”
Jana Hrubá (Aula slávy 2015): „Pro učitele to byla velmi svazující doba. Učila jsem v Praze a ve školách bylo předepsáno úplně vše. Kontrolovalo se, jestli učivo probíráme v přesně stanovenou dobu podle učebního plánu a podle učebnice a zda mají žáci obsah hodiny zapsán v sešitě. Jestli jsou sešity opravené, zda si dítě opravilo chybu a my zkontrolovali tu opravu. Nemáte představu, jaké to bylo. V třídnici jsme museli mít rubriku proškrtnutou zprava doleva a nikoli v obráceném směru. A to vůbec nemluvím o ideologizovaném obsahu,” vzpomíná na své začátky v šedesátých letech učitelka a novinářka.
Milan Hejný (Aula slávy 2017): „Škola má předávat hlavně schopnosti. Řeknu vám k tomu jeden příběh. Tady u nás v domě bydlí jedna paní, která se rozvedla a byla sama se synem. Kluk byl v prvním ročníku čtyřletého gymnázia a hrozilo mu propadnutí. Tak mě maminka prosila, abych se na něj podíval. Míša přišel a já jsem mu dal jedinou otázku: Ty a třeba Adam máte společnou jednu, ale jen jednu babičku. V jakém vztahu je k tobě Adam? Kluk chvíli uvažoval a pak řekl „bratranec“. Na to já jsem mu řekl: „Ty tu matiku budeš umět“. Otázka, kterou jsem mu dal, s matematickými znalostmi nemá nic společného, je to celé o myšlení, dokázal si představit ty vztahy,” říká matematik, didaktik a pedagog Milan Hejný, který je autorem Hejného metody.
Ondřej Hausenblas (Aula slávy 2018): „My se ve škole pořád držíme té staré německé pozitivistické tradice ‚popiš to, pojmenuj to, utřiď to!‘ Přitom samotní Němci to již z velké části opustili. I výuka němčiny se krásně změnila. My ale držíme jejich tradici devatenáctého století. Tenkrát to němečtí akademici zatáhli i do Ameriky. Americké univerzity vznikaly jak houby po dešti, neměly dost vyučujících, a tak se jim tam nahrnuli mladí absolventi německých univerzit s tabulkovým myšlením. Až ve 30. letech dvacátého století se začalo do tamního akademického prostředí vracet zpátky to, co Anglie dělala po staletí. Učila člověka ztvárnit myšlenky tak, aby se to hezky četlo a poslouchalo. Já tomu říkám, že se neučí jazyk, ale řeč,” přibližuje svou třicetiletou praxi.
Milan „Mikin” Appel (Aula slávy 2019): „Tábory mě celoživotně ovlivnily. Jako dítě jsem byl ještě předtím, než jsem vstoupil do skautu, dva roky členem čtenářského klubu časopisu ABC. To je úplně zapomenutá větev české pedagogiky. Tenkrát jsem nebyl odchovaný ani tak Foglarem, jako Vlastákem Tomanem zvaným Hadži a Galénem, kteří se v šedesátých letech rozhodli umožnit bandám dětí bez dospělého zažívat dobrodružství a nechat je, aby si samy organizovaly svůj čas. Toto je taková základní betonová deska, na které moje další pedagogické úsilí stojí,” popisuje své zkušenosti osobnost volnočasové pedagogiky. Mikin byl oddílovým vedoucím a ředitelem jednoho z nejvýraznějších středisek volného času u nás, brněnských Lužánek.
Vladimíra Spilková (Aula slávy 2020): „Chtěli jsme, aby učitel na prvním stupni byl především učitelem dětí, a nejen učitelem předmětů. Dříve bylo studium hodně zaměřeno na jednotlivé vyučovací předměty a nedostatečný časový prostor byl oproti tomu věnován pedagogickým a psychologickým disciplínám včetně pedagogické praxe. Vznik katedry primární pedagogiky v roce 1994 a její role garanta celkové koncepce studia mi dala velký prostor k zásadním změnám v obsahu studijního programu, v koncepci výuky pedagogických předmětů a v objemu i pojetí praxe studentů,” popisuje svou roli v reformě vzdělávání budoucích prvostupňových učitelů.
Daniel Münich (Aula slávy 2021): „Vždycky mě bavilo listovat statistikami OECD nebo Eurostatu, kde jsou mezinárodní srovnání, a dívat se, jak si jednotlivé země v různých oblastech vedou. To není žádná analýza, žádná věda, spíš si člověk generuje seznam otázek. A můj pohled poutalo, že relativní platy českých učitelů byly vždy na chvostu žebříčku. Mé původní zaměření je navíc trh práce a toto je vlastně dost příbuzné téma. A zásadní téma, řekl bych. I proto, že státní rozpočet na vzdělávání je po důchodech a zdravotnictví třetí nejobjemnější. Když si vezmeme, že máme asi čtyři tisíce základních škol a učí na nich asi sto padesát tisíc učitelů,” vysvětluje v rozhovoru ekonom z think tanku IDEA (CERGE-EI).
Hana Vellánová (Aula slávy 2022): „Učebnice je pomůcka, ale není to dogma. Učila jsem přírodopis a v kabinetě jsme měli různé druhy učebnic, vybírala jsem si z nich, co se mi líbilo. I děti měly na výběr, z jaké učebnice se chtějí dané téma naučit. V řadě škol ale učebnice a pracovní sešit funguje bohužel tak, že když je vše dobře vyplněno, znamená to, že je dobře naučeno. To je ovšem omyl. Když si učitel plánuje, co bude učit, neměl by jít po kapitolách učebnice, měl by si říct, co děti mají umět, a pak si k tomu hledat vhodnou učebnici. Nebo jich může mít i víc. Pokud se někdo učebnicím vyhýbá, protože má jasnou představu, co a jak chce učit, a umí si pro to najít další pomůcky, rozumím tomu a respektuji to. Někdy mám ale pocit, že naše školství jde ode zdi ke zdi. Místo toho, abychom našli zlatou střední cestu,” míní bývalá ředitelka a spoluzakladatelka Trvalé obnovy školy.
V roce 2016 byl do Auly slávy uveden prof. Jan Sokol. EDUin za dobu existence ceny vyznamenal desítky projektů a upozornil na inovativní počiny českého formálního i neformálního vzdělávání, které se staly inspirací pro ostatní.