Vysoký počet odkladů povinné školní docházky chce ministerstvo řešit, připravené má čtyři varianty

v dnešním bEDUinu se věnujeme těmto tématům:

26. 2. – 1. 3.

v příštím rozpočtu by ministerstvu školství mělo podle výhledu chybět 15 miliard

po skončení podávání elektronických přihlášek na střední školy mají některé školy enormní nárůst oproti minulému roku

cena EDUína přinesla osm hloubkových rozhovorů s osobnostmi vzdělávání

Týden stručně

Jak skončit s vysokým počtem odkladů povinné školní docházky? Čtyři varianty z dílny ministerstva školství počítají s tím, že v prvních třídách přibydou asistenti pedagoga.

V probíhajícím školním roce dostalo odklad přes 24 procent dětí a není to poprvé, co odklady překročily dvacetiprocentní hranici. Deník N připomíná i data z minulého školního roku, kdy mělo odklad 23 procent dětí. Následně pak většina z nich zůstává v mnohdy přeplněných školkách. Česko má totiž nejvyšší míru odkladů školní docházky v celé Evropě. Jak píše TN.cz, ministerstvo přišlo se čtyřmi variantami, jak dlouhodobý problém vyřešit. „Jde o redukci odkladů včetně přenosu pravomoci posouzení jejich potřeby na školy nebo o možnost připustit odklad pouze dětem narozeným po 30. červnu nebo květnu, či omezit udělování odkladů pouze dětem se závažným zdravotním znevýhodněním nebo odlišnými kulturními a jinými životními podmínkami, případně o významné omezení včetně zrušení dodatečného odkladu a přípravných tříd,” vyjmenovalo ministerstvo školství v tiskové zprávě

Míra odkladů je podle ministra školství Mikuláše Beka extrémní a neodpovídá vzdělávacím potřebám dětí. „Místo toho, abychom podpořili děti v individuálním rozvoji, necháváme je plošně v mateřských školách nebo přípravných třídách,“ upozornil. Česko je v odkladech výjimečné – v sousedním Německu je podíl odkladů v jednotkách procent. I tam ale v posledních letech počet žádostí o odklad pomalu narůstá. „Není důvod, proč by na tom Česká republika měla být jinak. Odborníci říkají, že by podíl odkladů neměl přesahovat zhruba pět procent, kdybychom se řídili jen potřebou dětí. Jsou země, které přijímají všechny děti, ale na to musí být především připravené školy, musí na to mít podmínky,“ upozornila pro Deník N Jana Straková z Ústavu rozvoje a výzkumu vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, která se problematikou odkladů školní docházky dlouhodobě zabývá. 

Wellbeing na školách má být jednou z priorit ministerstva školství, jeho podoba v rámci nového RVP se zatím diskutuje.

Revize rámcového vzdělávacího programu pro základní školy stále ještě nemá konkrétní podobu. Přiblížit by ji mělo ministerstvo školství v polovině března a učit by se podle něj mělo od září roku 2027. Jedním z důležitých témat, které by mělo v rámci RVP dostat nový prostor, je témata osobnostní a sociální výchovy. Potřebu práce s duševním zdravím dětí ukazují data Národního duševního ústavu, podle kterých je velká část dětí úzkostná. O duševním zdraví na školách mluvila v podcastu Vinohradská 12 také redaktorka Eva Mikulka Šelepová. (text byl aktualizován na základě nových informací 4.3.)

Další škrty ve školství už koalice nechce připustit. O více peněz žádají Starostové a Piráti.

Výhled státního rozpočtu na rok 2025 ukazuje, že by se výdaje na školství mohly snížit až o 15 miliard. Koaliční špičky to ale podle portálu Novinky odmítají a lídři Pirátů i Starostů žádají o víc peněz. „Otázku školství chceme s koaličními kolegy intenzivně prodiskutovat. Pokud máme v současném světě obstát, musíme do vzdělávání investovat alespoň jako obdobné země,“ napsal Novinkám předseda STAN a vicepremiér Vít Rakušan. A to ještě pořádně neskončila tahanice o současný rozpočet. Kvůli škrtům mohou některé školy propouštět. Ředitelé pražských škol to ale podle iDNES neplánují a chtějí si asistenty a kuchařky nechat. Spoléhají na zřizovatele. „Když přišel rozpočet, nevěřila jsem svým očím. Propouštět nebudu, protože nepedagogických pracovníků mám tak málo, že snížení by ohrozilo provoz školy. Snižovat mzdu také nemůžu, odešli by sami,“ říká ředitelka Střední odborné školy logistických služeb v Praze 9 Jana Dušejovská. Plánům dát v příštím roce do rozpočtu ministerstva školství o 15 miliard méně se věnuje v komentáři také Petr Šabata s otázkou, jestli vláda čeká na zázrak. „Je to zcela nepochopitelné, když školy poslouchají od ministrů řeči o stálé prioritě pro vzdělávání. A je to naopak úplně logické, když se pak podívají, co vládní koalice kolem školství ve skutečnosti dělá. Neplní žádný ze slibů, které si zapsala do programového prohlášení,” vyjmenovává Šabata pro iRozhlas. 

Na pražském IT gymnáziu se učí nejen programovat, ale i přípravu na pohovor.

Hospodářské noviny vyrazily na reportáž do soukromého 1. IT Gymnázia v pražských Satalicích, které Markéta Fibigerová založila během pandemie covidu. Po dvaceti letech v softwarové firmě se rozhodla zbořit mýtus o ajťácích jako lidech, kteří jen vysedávají u počítače. Na hodiny zve lidi z praxe, stejně tak jich tu většina učí. Studenty učí nejen programování a AI, ale i všeobecný rozhled včetně toho, o kolik si říct na pohovoru. Nezapomínají ani na péči o psychiku. „Děláme mnohem víc psychologické práce, než jsme očekávali. Přijali jsme psychologa, protože jsme zjistili, že se nám to bohatě vyplatí,“ popisuje Fibigerová. 

Po přijetí elektronických přihlášek mají některá pražská gymnázia enormní nárůst zájemců.

Přes nový elektronický systém DiPSy od Cermatu podali uchazeči o střední školy asi 135 tisíc přihlášek, celkem se na školy hlásí 150 tisíc lidí. Do 29. února musí ředitelé přihlášky ještě pročistit, především od těch duplicitních. „My jsme mezi těmi školami, které ředitel Cermatu ve vašem pořadu označil jako smrtící, my máme dva tisíce přihlášek,“ řekla v pořadu Ptám se já Renata Schejbalová, předsedkyně Asociace gymnázií a ředitelka pražského Gymnázia Nad Štolou, kde je v porovnání s loňskem zájem o studium téměř dvojnásobný. 

Výrok týdne

unnamed (1)

„Systém je takový, že v něm zatím bohužel dítě není na prvním místě. Snažíme se do škol tlačit inovativní metody, zážitkovou pedagogiku, dítě by mělo vědět, proč se co učí. To si myslím, že je základ – děti nechápou, proč se něco učí, a pak je to nezajímá,” Více zde:

vysvětluje v rozhovoru pro Český rozhlas ředitelka Osvětové besedy Zuzana Labudová, proč podle ní děti nerady chodí do školy.

V souvislostech

Snahy o reformu českého školství trvají již desítky let, ukazují osobnosti vzdělávání. V rozhovorech sdílí své zkušenosti

Za deset let fungování uvedla cena EDUína do symbolické Auly slávy devět osobností. S osmi z nich jsme přinesli hloubkové rozhovory. Milan Hejný vzpomíná na dramatické momenty ve svém dětství, Daniel Münich vysvětluje, proč se věnuje tématu platů učitelů a Milan „Mikin” Appel sází na důvěru, která podle něj v dnešním pojetí vzdělávání chybí. 

Jana Nováčková (Aula slávy 2014): Psycholožka Jana Nováčková v provokativním rozhovoru popisuje, jakým způsobem podle ní dnešní školský systém porušuje právo dětí na důstojnost a autonomii. Důsledky tohoto přístupu pak vidí v problémech, které řeší dospělí a celá současná společnost: To, že dospělí dělají věci, které jim neprospívají, či přímo škodí, souvisí hodně právě s tím, co zažívali v dětství. Mnoho nedobrých věcí udělají děti třeba ze vzdoru, aby unikly tlaku dospělých. A běžné vzdělávání je obrovský a permanentní tlak.” 

Jana Hrubá (Aula slávy 2015): „Pro učitele to byla velmi svazující doba. Učila jsem v Praze a ve školách bylo předepsáno úplně vše. Kontrolovalo se, jestli učivo probíráme v přesně stanovenou dobu podle učebního plánu a podle učebnice a zda mají žáci obsah hodiny zapsán v sešitě. Jestli jsou sešity opravené, zda si dítě opravilo chybu a my zkontrolovali tu opravu. Nemáte představu, jaké to bylo. V třídnici jsme museli mít rubriku proškrtnutou zprava doleva a nikoli v obráceném směru. A to vůbec nemluvím o ideologizovaném obsahu,” vzpomíná na své začátky v šedesátých letech učitelka a novinářka

Milan Hejný (Aula slávy 2017): „Škola má předávat hlavně schopnosti. Řeknu vám k tomu jeden příběh. Tady u nás v domě bydlí jedna paní, která se rozvedla a byla sama se synem. Kluk byl v prvním ročníku čtyřletého gymnázia a hrozilo mu propadnutí. Tak mě maminka prosila, abych se na něj podíval. Míša přišel a já jsem mu dal jedinou otázku: Ty a třeba Adam máte společnou jednu, ale jen jednu babičku. V jakém vztahu je k tobě Adam? Kluk chvíli uvažoval a pak řekl „bratranec“. Na to já jsem mu řekl: „Ty tu matiku budeš umět“. Otázka, kterou jsem mu dal, s matematickými znalostmi nemá nic společného, je to celé o myšlení, dokázal si představit ty vztahy,” říká matematik, didaktik a pedagog Milan Hejný, který je autorem Hejného metody. 

Ondřej Hausenblas (Aula slávy 2018): „My se ve škole pořád držíme té staré německé pozitivistické tradice ‚popiš to, pojmenuj to, utřiď to!‘ Přitom samotní Němci to již z velké části opustili. I výuka němčiny se krásně změnila. My ale držíme jejich tradici devatenáctého století. Tenkrát to němečtí akademici zatáhli i do Ameriky. Americké univerzity vznikaly jak houby po dešti, neměly dost vyučujících, a tak se jim tam nahrnuli mladí absolventi německých univerzit s tabulkovým myšlením. Až ve 30. letech dvacátého století se začalo do tamního akademického prostředí vracet zpátky to, co Anglie dělala po staletí. Učila člověka ztvárnit myšlenky tak, aby se to hezky četlo a poslouchalo. Já tomu říkám, že se neučí jazyk, ale řeč,” přibližuje svou třicetiletou praxi

Milan Mikin” Appel (Aula slávy 2019): „Tábory mě celoživotně ovlivnily. Jako dítě jsem byl ještě předtím, než jsem vstoupil do skautu, dva roky členem čtenářského klubu časopisu ABC. To je úplně zapomenutá větev české pedagogiky. Tenkrát jsem nebyl odchovaný ani tak Foglarem, jako Vlastákem Tomanem zvaným Hadži a Galénem, kteří se v šedesátých letech rozhodli umožnit bandám dětí bez dospělého zažívat dobrodružství a nechat je, aby si samy organizovaly svůj čas. Toto je taková základní betonová deska, na které moje další pedagogické úsilí stojí,” popisuje své zkušenosti osobnost volnočasové pedagogiky. Mikin byl oddílovým vedoucím a ředitelem jednoho z nejvýraznějších středisek volného času u nás, brněnských Lužánek.

Vladimíra Spilková (Aula slávy 2020): „Chtěli jsme, aby učitel na prvním stupni byl především učitelem dětí, a nejen učitelem předmětů. Dříve bylo studium hodně zaměřeno na jednotlivé vyučovací předměty a nedostatečný časový prostor byl oproti tomu věnován pedagogickým a psychologickým disciplínám včetně pedagogické praxe. Vznik katedry primární pedagogiky v roce 1994 a její role garanta celkové koncepce studia mi dala velký prostor k zásadním změnám v obsahu studijního programu, v koncepci výuky pedagogických předmětů a v objemu i pojetí praxe studentů,” popisuje svou roli v reformě vzdělávání budoucích prvostupňových učitelů

Daniel Münich (Aula slávy 2021): „Vždycky mě bavilo listovat statistikami OECD nebo Eurostatu, kde jsou mezinárodní srovnání, a dívat se, jak si jednotlivé země v různých oblastech vedou. To není žádná analýza, žádná věda, spíš si člověk generuje seznam otázek. A můj pohled poutalo, že relativní platy českých učitelů byly vždy na chvostu žebříčku. Mé původní zaměření je navíc trh práce a toto je vlastně dost příbuzné téma. A zásadní téma, řekl bych. I proto, že státní rozpočet na vzdělávání je po důchodech a zdravotnictví třetí nejobjemnější. Když si vezmeme, že máme asi čtyři tisíce základních škol a učí na nich asi sto padesát tisíc učitelů,” vysvětluje v rozhovoru ekonom z think tanku IDEA (CERGE-EI).

Hana Vellánová (Aula slávy 2022): „Učebnice je pomůcka, ale není to dogma. Učila jsem přírodopis a v kabinetě jsme měli různé druhy učebnic, vybírala jsem si z nich, co se mi líbilo. I děti měly na výběr, z jaké učebnice se chtějí dané téma naučit. V řadě škol ale učebnice a pracovní sešit funguje bohužel tak, že když je vše dobře vyplněno, znamená to, že je dobře naučeno. To je ovšem omyl. Když si učitel plánuje, co bude učit, neměl by jít po kapitolách učebnice, měl by si říct, co děti mají umět, a pak si k tomu hledat vhodnou učebnici. Nebo jich může mít i víc. Pokud se někdo učebnicím vyhýbá, protože má jasnou představu, co a jak chce učit, a umí si pro to najít další pomůcky, rozumím tomu a respektuji to. Někdy mám ale pocit, že naše školství jde ode zdi ke zdi. Místo toho, abychom našli zlatou střední cestu,” míní bývalá ředitelka a spoluzakladatelka Trvalé obnovy školy.

V roce 2016 byl do Auly slávy uveden prof. Jan Sokol. EDUin za dobu existence ceny vyznamenal desítky projektů a upozornil na inovativní počiny českého formálního i neformálního vzdělávání, které se staly inspirací pro ostatní. 

z EDUKALENDÁŘE:

5. 3. → Praha/online → Představení Auditu vzdělávacího systému

IMG_5459
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články