Vysvědčení nemá končit v šuplíku. Potřebujeme rozumět tomu, jak se dětem ve škole daří, a pracovat s tím dál

O tom, jakou výpovědní hodnotu má známkování ve školách, se vede debata už léta. Mezi odborníky převládá názor, že známky nejsou dostatečně objektivní, nedokážou poskytnout potřebnou zpětnou vazbu a na učení dětí mohou působit dokonce demotivačně. V souvislosti se snahou o snížení odkladů školní docházky se ministerstvo školství proto rozhodlo, že známky v 1. až 3. třídě základních škol zruší a nahradí je jiným typem hodnocení. 

Jak provést plošnou změnu ve školách tak, aby měla pozitivní vliv na kvalitu vzdělávání? To jistě nebude jednoduchý úkol a bude třeba investovat mnoho energie do vysvětlování chystané reformy jak samotným učitelům, tak rodičům, kteří jsou leckdy poměrně konzervativní a od školy očekávají to, co sami znají ze svých dětských let.

Jeden nezdařilý pokus o zrušení známkování na prvním stupni tu v minulosti již totiž byl, a nedopadl dobře. Upozornila na to v nedávném rozhovoru pro EDUin profesorka Vladimíra Spilková, která připomněla, že v roce 1988 se ministerstvo školství rozhodlo plošně od určitého data zrušit známkování v prvních třídách, aniž by tento krok jakkoli vysvětlilo.

Školy ani rodiče však tuto změnu nepřijali a učitelé se podle jejích slov s rodiči hned domluvili a našli si náhradní systém. Místo jedniček dávali sluníčka. Bude tedy třeba věnovat energii tomu, jak tuto změnu provést, abychom nedopadli stejně. Pokud se totiž proměna hodnocení udělá dobře, může mít na naše školství velmi pozitivní vliv.

Není jednička jako jednička

Psycholožka Jana Nováčková opakovaně popisuje proces, jakým známkování hned v prvních letech školy ničí vztah dětí k učení. Ukazuje, že známky jako nástroj vnější motivace a moci v rukou učitelů postupně připraví děti o jejich vnitřní motivaci, kterou nahradí snaha zavděčit se, nebo naopak rezignace, pokud dítě nepatří mezi úspěšné žáky.

Její slova potvrzuje i výzkum think tanku IDEA při CERGE-EI z roku 2022, který ukazuje, že kromě ztráty motivace, mají známky také vliv na vzdělávací i kariérní ambice žáků. „Sedmaosmdesát procent žáků devátých ročníků s jedničkou z matematiky chce studovat vysokou školu. Mezi žáky s trojkou chce na VŠ jen 39 procent,“ uvádí studie.

Vedle toho výzkumníci také ukazují, že mezi základními školami panují v přísnosti známkování velké rozdíly – v průměru se klasifikace žáků se stejnými akademickými výsledky podle jejich zjištění liší mezi školami o celý klasifikační stupeň. Takže známky často nemusejí vypovídat o studijních předpokladech dětí a mladých lidí, a přesto mají významný vliv na jejich další směřování.

Stejný názor jako odborná obec má na problematičnost známkování i ministerstvo školství: „Pokud budeme brát hodnocení jako formu zpětné vazby žákovi, potažmo zákonnému zástupci, jsou známky jedna z nejhorších variant,“ říká Michal Černý, ředitel odboru předškolního a základního školství MŠMT.

Mají podle jeho názoru totiž žalostně nízkou hodnotu coby zpětná vazba k učení pro samotné dítě. „Česká školní inspekce opakovaně dokazuje, že v různých školách činí rozdíl v hodnocení stejných žáků někdy až tři stupně. Známky tak podporují pouze srovnání žáků v rámci jedné třídy, což je přístup, který je odborníky už dlouhou dobu odmítán. Navíc komplikují individuální přístup k žákům a vztahy ve třídě,“ dodává Černý.

Nečekaně reformní přístup ministerstva Michal Černý ilustruje konstatováním, že legitimní otázka by spíše byla, proč něco tak škodlivého, jako jsou známky, rušíme pouze v nejnižších ročnících, a ne ve všech. Odpovídá si prozaicky.

Důvodem je to, že na 2. stupni a na středních školách se dnes většina učitelů bez vnější motivace známkami v praxi neobejde, protože z různých důvodů bývá přirozená vnitřní motivace žáků nižší. I to je důvodem, proč se změna v hodnocení chystá zatím pouze pro nejnižší ročníky základní školy.

Mohou někomu známky chybět?

Ministerstvo se netají tím, že jedním z cílů zrušení známkování je snížit na 1. stupni základní školy tlak na výkon. Důvodem je snaha umožnit dětem plynulejší přechod mezi mateřskou a základní školou a zmírnit nervozitu mezi rodiči, kteří u nás v porovnání s ostatními evropskými zeměmi neobvykle často žádají o odklad školní docházky. Mnohdy se tak rozhodují právě proto, že se obávají neúspěchu dítěte ve škole.

Převést bohulibou myšlenku do praxe ale nebude úplně snadné. Již dnes některé školy uplatňují v nižších ročnících místo známek slovní hodnocení, ne vždy to ale dělají způsobem, který dětem a rodičům vyhovuje a je pro ně srozumitelný.

„První dva ročníky bez známek se mi zprvu zdály jako dobrý nápad. Nebude stres a tlak na výkon. Jenže to trochu vázlo a jako rodiče jsme neměli moc přehled o tom, jak na tom dítě je. To na druhou stranu ne vždy rozumělo tomu, proč se má něco učit a snažit se,“ popisuje své zkušenosti Kateřina Mikulcová.

Ve škole, kterou navštěvuje její dcera, se v prvních dvou ročnících neznámkuje již dnes, známky začnou děti dostávat až při nástupu do třetí třídy. Problém byl podle jejích slov především v komunikaci. Chyběla dostatečná zpětná vazba dětem, aby věděly, na co se mají soustředit, a byly do práce motivované, stejně tak nebyla spokojená s komunikací učitelky s rodiči. Samostatnou kapitolou podle ní bylo vysvědčení.

„Dostali jsme dvě stránky textu, které ale měla z části celá třída stejné, a bylo to spíše shrnutí toho, co se během roku dělalo. Dcera si z toho nevzala vůbec nic, ani když jsme si to doma četly společně,“ popisuje své zkušenosti Kateřina Mikulcová.

Změna paradoxně nastala právě ve 3. třídě, když učitelé začali známky používat. Motivace dětí se najednou zvýšila a rodiče přestali nervózně diskutovat ve facebookové skupině. „Myslím si, že to učitelé zatím bez známek neumí. Teď dostáváme ke známkám ještě doprovodný text a mapy vývoje, které ukazují, kde žák je a kde by měl být, co mu jde a nejde a proč. A tahle kombinace se mi zdá nejlepší,“ konstatuje maminka.

Vysvědčení jako návod „co dál“

„Učitelé potřebují vidět inspirující příklady,“ myslí si docentka Jana Kratochvílová, vedoucí katedry pedagogiky Masarykovy univerzity, která se svým týmem připravila novou koncepci vysvědčení, jež pracuje s novým způsobem hodnocení ve školách.

Vysvědčení JINAK přináší alternativu, která je postavená na kriteriálním hodnocení, nabízí učitelům, žákům i rodičům strukturovaný a přitom komplexní přístup k žákovi a jeho práci ve škole.

Nezaměřuje se pouze na znalosti, věnuje se také sebepojetí dítěte, jeho spolupráci s ostatními a tomu, jak přistupuje k učení. Kriteriální hodnocení v jednotlivých předmětech pak nabízí rodičům možnost nahlédnout podrobněji do toho, jak se dítěti ve škole daří.

K tomu ještě rodič obdrží stručný slovní komentář zaměřující se na silné stránky dítěte i na to, co může podpořit jeho další rozvoj. „Vysvědčení JINAK nemá končit v šuplíku. Má se s ním pracovat dále, vyučující i žáci se vracejí k jeho obsahu a v dalším pololetí plánují, na čem budou pracovat a co je třeba rozvíjet,“ popisuje nový koncept Jana Kratochvílová.

Řada učitelů se podle jejích slov na práci s novým hodnocením již dnes připravuje, jen v červnu se k informační schůzce přihlásilo 81 vyučujících. „V mnoha školách odvádějí vyučující při poskytování zpětné vazby žákům skvělou práci. Přizpůsobují svoji výuku jejich potřebám, možnostem, výsledkům a zpětnou vazbou podporují jejich učení. V řadě škol takto pracují celé sbory. Jinde je to o jednotlivcích nebo skupinách vyučujících, kteří se na cestu hodnocení podporujícího učení již vydali. V takovém případě potřebují nezbytně podporu vedení, vzdělávat se a možnost sdílet své zkušenosti,“ komentuje zájem učitelů o změnu v přístupu k hodnocení.

Není to ovšem podle jejích slov pouze o vysvědčení. „V souvislosti s touto změnou je totiž důležitější, jakou zpětnou vazbu budou dostávat žáci v průběhu školního roku. To ovlivní formu a obsah hodnocení na vysvědčení. Porozumí-li vyučující proměně hodnocení v běžné výuce, budou-li uplatňovat zpětnou vazbu na podporu učení žáků, pak ji budou umět uplatnit i v pololetí a na konci školního roku,“ popisuje potřebné změny.

Pokud má být ale slovní hodnocení zavedeno v roce 2026 povinně pro všechny školy, pak na přípravu a podporu učitelů není podle jejího názoru mnoho času, protože právě ten vyžaduje jak změna přemýšlení, tak samotný průběh hodnocení, který pokud má být efektivní, bude prostě mnohem náročnější na čas, jejž mu budou muset učitelé věnovat. Ocenila by proto silnou argumentační kampaň ze strany MŠMT nejen směrem k učitelům, ale zejména k rodičům. 

Podle Michala Černého ministerstvo ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem chystá řadu podpůrných a vzdělávacích programů a slibuje, že kriteriální hodnocení bude součástí nabídky pro školy.

„Připravili jsme dva oficiální formuláře pro kriteriální hodnocení včetně metodik, které budou školy moci dobrovolně využít už od příštího školního roku. Bude možné vybrat si mezi slovním hodnocením dopisem nebo kriteriálním hodnocením tabulkami. Pochopitelně se předpokládá, že dojde i ke změně průběžného hodnocení v dané třídě právě v souvislosti se zvoleným způsobem hodnocení na vysvědčení,“ vysvětluje záměry ministerstva Michal Černý.

V novelu vyhlášky, která byla školám původně slíbena již pro letošní školní rok, doufá i Jana Kratochvílová. „Vyučujícím, rodičům i jejich dětem se tak rozšíří možnosti k volbě vysvědčení. Pedagogické sbory čekají diskuse, jakým směrem se vydají. Ono totiž nejde jen o vysvědčení, ale o průběžnou zpětnou vazbu v každodenním životě školy, která by měla především podporovat rozvoj dětí,“ uzavírá.

Text vyšel v příloze Akademie Lidových novin.