Z akademika demagogem. Podivuhodný případ Petra Fialy

Kritika inkluze: křiví politika rozum i charakter?

to opravdu zvláštní zážitek, sledovat vrcholnou reprezentaci ODS včetně jejího šéfa Petra Fialy a školského experta Václava Klause mladšího, jak žádají zrušení inkluze s poukazem na to, že na dětech se netestuje, že inkluze znemožňuje českému školství posunout se dopředu – a když ze školství odstraníme parazity (míněny nejspíš neziskovky), mohou učitelé brát 35 000 Kč. Populismus  a demagogie mimořádně hrubá, zcela neúměrná intelektu a erudici těch dvou pánů. Opravdu je to jen proto, že se oba stali politiky?

Ještě pochopitelné je to u Václava Klause mladšího. Ten si vždy na sršatost a silné výroky potrpěl, stejně razantně jsou stylizované jeho blogy; vždy byl a je zastáncem jistého elitářství ve vzdělávání.  Ale vždy se dala nakonec v každé debatě ocenit jeho erudice učitele a dlouholetého ředitele a svým způsobem upřímné libertariánství. Jen prostě po vstupu do praktické politiky jako by ztratil brzdu a žádný výrok pro něj není dost razantní a silný. Jako by soutěžil sám se sebou, jakou nehoráznost pronese tentokrát.  A realita není něco, čím by se při tom, co říká, nechal omezovat.

Petr Fiala je jiný případ. Když v roce 2012 nastoupil po zoufalém Josefu Dobešovi na ministerstvo školství, byl vnímán jako zásadní obrat k lepšímu. Nebyl politik, nedělal prázdná gesta pro media (to byla specialita nejen Dobešova, ale později Chládkova). Byl zvyklý z dřívější funkce rektora Masarykovy univerzity vyjednávat, zklidnil rozbouřenou situaci koncepčností, prostým osobním klidem a věcností. Jak je vůbec možné, že někdo takový zcela vážně zapomene, že to, co dnes tak kritizuje, sám v podobě novely paragrafu o inkluzi nastartoval? Jak je možné, že mate veřejnost, vymýšlí si, přehlíží věcné argumenty a ještě se u toho pokrytecky dovolává neideologické věcné diskuse s ostatními politickými stranami? Jen proto, že se stal politikem?

Politika je těžká profese, v níž je snadné osobně selhat. Což je patrné na mnoha těch, kteří ve svém původním povolání dosáhli skvělých výsledků, a pak v politice ztroskotali. Takže jistá tolerance je na místě. Ale Fialovo zacházení s informacemi a míra pokrytectví jsou zcela nepřijatelné. Když žádá zastavení nepřipravené inkluze, co vlastně žádá? Jak ukázala i čísla od letošních zápisů, žádný nával  dětí z praktických škol do těch běžných se nechystá.

Ti rodiče, kteří je tam chtěli mít, už je tam nejspíš dávno dali – a přesuny se budou týkat pravděpodobně jen desítek dětí z 850 000, které na základkách jsou. Zrušit či pozastavit paragraf 16 o inkluzi by v tuhle chvíli znamenalo jediné; že ty běžné školy, které už takové děti ve třídách mají, by na práci s nimi nedostaly peníze. Opravdu něco takového žádá předseda občanské pravicové strany?  Možnost, že by ta čísla a skutečnosti neznal, je vyloučená. Jde tedy o záměrné matení veřejnosti?

Před  tři čtvrtě rokem, 11. června 2015, se konalo v knihovně Václava Havla jedno z řady Respektování, tehdy to byla debata o vzdělávací politice. Bylo to několik měsíců po schválení onoho „inkluzivního“ paragrafu, týden po odvolání ministra Marcela Chládka a týden před jmenováním ministryně Kateřiny Valachové. Autor tohoto textu seděl asi tak čtyřicet centimetrů od Petra Fialy, když byla řeč o inkluzi. A ten říkal, že ji podporuje, a dodal, že si váží práce speciálních pedagogů a že stejně tak, jako není dobré držet všechny děti ve speciálních školách, nelze ani všechny děti poslat do škol středního proudu. S čímž všichni přítomní víceméně souhlasili.

Tehdy bylo informací o podobě plánované inkluze velmi málo, nebylo jasné, zda opravdu někdo nechce zrušit praktické školy, nebylo jasné, jak to bude s penězi a podobně. Tehdy by žádat odložení platnosti zákona mělo z hlediska politické opozice jistou logiku. Ale pan Fiala nic takového ani nenaznačil. Říká to až dnes, paradoxně v situaci, kdy tyto informace už máme, a naznačují, že obavy nejsou na místě.

Zapomněl Petr Fiala, co tehdy říkal? Změnil názor? Pokud ano, proč? Máme to brát tak, že je prostě politik, a ten neřeší, co je pravda, ale kolik hlasů lze získat? Sází na kartu veřejného odporu proti inkluzi? Koho tím chce oslovit? Ty vystrašené? Jenže těch se mnohem efektivněji ujímají komunisté a malé radikální strany. Směřuje ODS do tohoto šiku? Asi ano, protože ty, kteří jsou zvyklí si ověřovat, co politici říkají, právě teď ODS ztrácí.

—-

Text vyšel původně na webu Týdeníku Respekt (ZDE).