EDUin 2. 12. 2024
v dnešním bEDUinu se věnujeme těmto tématům:
25. 11. – 1. 12.
kapacity středoškolského všeobecného vzdělávání není třeba posilovat, říkají někteří krajští radní
zřizovatelé by do budoucna mohli platit nepedagogické pracovníky i učebnice
povinná školní docházka je v Česku 250 let a byla na startu rozvoje obyvatelstva
Týden stručně
Deník Referendum vyzpovídal nové šéfy krajských odborů pro školství, jak to do budoucna se vzděláváním v regionu vidí. V analýze jich část odmítá například posilovat kapacity gymnázií a všeobecného vzdělávání, zejména ti z hnutí ANO. Těch je v koalicích zastoupeno nejvíce, své radní pro školství má nyní ANO v osmi krajích, konkrétně v Plzeňském, Karlovarském, Ústeckém, Královéhradeckém kraji, na Vysočině, v Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji. Například Jana Berkovcová se odvolává na potřeby trhu práce a požadavky zaměstnavatelů. „Nabídka oborů nemůže úplně kopírovat pouze poptávku rodičů a žáků, kteří požadují více všeobecné vzdělávání na gymnáziích. Je nutné brát v potaz rovněž požadavky zaměstnavatelů a trhu práce, kteří volají po absolventech odborného vzdělávání,“ říká pro Deník Referendum náměstkyně hejtmana pro školství Královéhradeckého kraje a poslankyně ANO Jana Berkovcová, která ve funkci nahradila dosavadního pirátského radního. Po navýšení kapacit všeobecného vzdělávání volají především odborníci a ministerstvo školství.
Debaty o státním rozpočtu nabírají na intenzitě. Návrh pro příští rok zahrnuje plán, že stát přestane financovat nepedagogické pracovníky, kam spadají školníci, kuchařky, uklízečky či správci IT a další. Jak píše portál Novinky, tato odpovědnost má přejít na obce a kraje, kteří na to dostanou finance v rámci rozpočtového určení daní. A přibyl ještě další návrh, že by zřizovatelé platili i takzvané ostatní neinvestiční výdaje, jako jsou pomůcky, výlety a školy v přírodě. Kolik by ale obce a kraje měly dostat, není jasné. „Konkrétní částka se stále upřesňuje. Zohledňuje se přitom nejen financování nepedagogické práce, ale také část ostatních neinvestičních výdajů. Přesné parametry převodu budou projednány a odsouhlaseny zástupci koaličních stran v průběhu příštího týdne,“ napsala Novinkám mluvčí resortu školství Tereza Fojtová.
Jako malý chtěl být matematikem, ale nakonec u něj zvítězil byznys. Ne ale úplně, protože zakladatel Česko.Digital Jakub Nešetřil nově založil také nadační fond, který se zaměřuje na podporu učitelů matematiky. V rozhovoru pro Hospodářské noviny Nešetřil popisuje, jak Česku chybí matikáři a fyzikáři a proč se do nich rozhodl investovat. „Přišlo mi škoda, jak je česká společnost digitálně přátelská a technologie akceptující, ale neziskový a státní sektor této konkurenční výhody nevyužívá. Matika Česku je pro mě další pokračování toho příběhu. My jsme v matematice byli v mezinárodním srovnání na předních příčkách. Moji spolužáci na gymnáziu vyhrávali matematické a fyzikální olympiády na celosvětové úrovni, vzpomínám si například na jejich vítězství v Pekingu. Věřím, že v Česku máme velký potenciál, proto mi dává smysl matematiku podporovat a bít na poplach, že se jí dostatečně nevěnujeme,” vysvětluje Nešetřil, proč se rozhodl podpořit právě učitele matematiky (HN).
Kroměřížský učitel z Arcibiskupského gymnázia v životě hodně cestuje a zážitky přenáší také do školy. Poznávání jiných kultur je podle něj totiž důležité a cestování studentům doporučuje. „Je to jedna z největších škol. Tím, že se setkávají s jinými kulturami, zjišťují, že svět může fungovat i podle jiných vzorců než těch, na které jsou zvyklí. Přijde mi, že se díky cestování člověk stává mnohem tolerantnějším,” vysvětluje vítěz ceny Global Teacher Prize Czech republic v rozhovoru pro čtvrtletník EduRevue. Ve vyučování se kromě toho zaměřuje například na kompetenčně pojatou výuku, protože propojení teorie s praxí vede k hlubšímu porozumění.
Všeobecný školní řád podepsala Marie Terezie ke konci roku 1774 a děti od šesti let jsou od té doby v Česku školou povinné. Šlo o zásadní zlom. „Marie Terezie si už dřív uvědomovala, že vzdělání co nejširších vrstev obyvatelstva je pro rozvoj jejího soustátí klíčové. Školství však bylo prakticky v rukou církve. Příležitost k velké změně jí poskytlo zrušení jezuitského řádu v roce 1773, který významnou část školství spravoval. Zabavení jeho majetku navíc poskytlo potřebný kapitál k provedení reformy,” vysvětluje v rozhovoru pro iDNES Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR, odborník na dějiny církevní slovanštiny a historickou sociolingvistiku.
Výrok týdne
„Ministerstvo školství spěchá, aby do konce letošního roku schválilo nový rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Tento klíčový dokument by měl určit, co a jak se budou české děti učit v příštích letech a měl by také vyškrtat, co už se učit nemají. Jenže ambiciózní plán se dostává do vážných problémů a množí se hlasy volající po jeho zastavení. Což by bylo podle všeho to nejlepší, co lze pro české školství udělat. V nedávném prohlášení varuje Asociace ředitelů základních škol, že revize kvůli špatnému uchopení ministerstva a špatné komunikaci již téměř nikoho nezajímá a revize školních vzdělávacích programů na mnohých školách skončí pouze jako formální akt. Analýza vzdělávací organizace EDUin odhaluje řadu závažných problémů, od nekonzistentního zpracování různých předmětů až po chaotické změny prováděné na poslední chvíli. Především se však výsledný návrh odchyluje od původního cíle, jak jej stanovila Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+,”
popisuje rozpaky nad reformou rámcového vzdělávacího programu pro základní školy v komentáři pro Hospodářské noviny ředitel SCIO Ondřej Šteffl.
V souvislostech
Evropská komise si nechala vypracovat od bankéře, ekonoma a bývalého italského premiéra Maria Draghiho zprávu o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti. Dokument popisuje příčiny špatného stavu evropské ekonomiky a to, kde má Evropa zabrat, aby její ekonomika nerostla pomaleji než ekonomika USA nebo Číny. Kromě toho, že je podle zprávy potřeba více investovat, dokončit nastavení pravidel jednotného trhu, omezit byrokracii nebo zjednodušit pravidla pro malé a střední podniky, což podrobněji popisují Seznam Zprávy či Aktuálně, věnuje se Draghi v hloubkové analýze reportu „odstraňování rozdílů”, a tím logicky také vzdělávání.
Ve zkratce se dá rozsáhlý obsah zprávy z pohledu školství shrnout do líbivého hesla „vzdělávání je základem budoucnosti každé společnosti”. V praxi to ale tak jednoduché není. Draghiho report přináší řadu doporučení pro reformu vzdělávacího systému v Evropě a může tak být nástrojem pro modernizaci školství i jeho propojení s potřebami trhu práce. Jak v příspěvku na sociální síti Facebook vysvětluje ekonom Daniel Münich z think-tanku IDEA při Cerge-EI, je součástí hloubkové analýzy „odstraňování rozdílů v dovednostech”. Tedy obecná doporučení pro Evropu, která se ale dají aplikovat i na český vzdělávací systém. Co však konkrétně tato doporučení mohou znamenat pro Českou republiku a jaké kroky je třeba podle zprávy podniknout?
Revize RVP nebo propojení s pracovním trhem
Prvním krokem je zavedení efektivního systému sběru a analýzy dat z oblasti vzdělávání a trhu práce na úrovni jednotlivců a domácností. Díky podobným datům by mohli politici lépe chápat potřeby pracovního trhu a zároveň jednotlivcům poskytovat přesnější informace o možnostech kariérního růstu. Propojení těchto dat umožní přinést vědecky podložené závěry, které mohou zásadně ovlivnit kvalitu vzdělávacího systému.
Dalším nezbytným opatřením je v Česku bolavé téma – revize rámcového vzdělávacího programu. Podle Draghiho zprávy je potřeba ji udělat komplexně a současně RVP převést do praxe prostřednictvím školních vzdělávacích programů. Což by mělo vést až k úpravám samotné výuky v hodinách. Jedná se o dlouhodobě diskutované téma, které však stále naráží na nepružnost systému a nedostatečné zapojení pedagogů do změn. Jak už dříve upozorňoval EDUin, pro úspěch celé změny obsahu vzdělávání je nejdůležitější, jak ji přijmou učitelé. Ministerstvo školství chce revizi schválit do konce tohoto roku a odstartovat tím její zavádění do škol. A to i přesto, že jsou nedořešené některé klíčové otázky, jako je rozdílná kvalita zpracování oborů a oblastí vzdělávání či rozpaky odborné veřejnosti nad chybějící diskuzí o zapracování připomínek. Nejen tyto otázky EDUin podrobněji shrnuje v krátké analýze.
Dále kromě Evropy i Česká republika vykazuje nízkou míru zapojení do dalšího vzdělávání (up-skilling a re-skilling), což brání adaptaci pracovní síly na rychle se měnící trh. Navzdory dočasnému zlepšení díky evropským fondům zůstává tento problém nevyřešený. Možným řešením je rozšíření vzdělávacích příležitostí nejen na školách, ale i pro dospělé, aby si osvojili dovednosti potřebné k dalšímu učení.
Slabým článkem českého vzdělávacího systému jsou také odborná učiliště. Na rozdíl od Rakouska či Švýcarska, kde tyto instituce fungují efektivně, tuzemské školství zaostává. Neexistuje ani kvalitní debata o roli mistrů odborné přípravy, jejíž inovace se dlouhodobě odkládala, o modernizaci vybavení učilišť či lepším propojení s potřebami zaměstnavatelů.
Složitá legislativa pro vzdělance ze zahraničí či platy učitelů
V České republice stále přetrvávají překážky pro vzdělané pracovníky ze zemí mimo EU, jakými je například složitá legislativa nebo nedostatek programů v angličtině na univerzitách. Studenti ze třetích zemí narážejí na obtížné procesy při získávání víz, což omezuje rozvoj mezinárodní spolupráce a kulturní diverzity v akademické sféře.
Nedostatečně rozvinutá zůstává v Česku také politika podpory talentů. Místo toho, aby se české školství zaměřilo na jejich identifikaci a rozvoj v rámci inkluze, vedou se debaty o omezení či zrušení inkluzivního vzdělávání. Statistiky přitom naznačují, že Česká republika má potenciál rozvíjet mnohem více nadaných dětí, než si aktuálně uvědomujeme.
Jak v příspěvku připomíná ekonom Daniel Münich, Česká republika sice začíná podporovat studium jaderné energetiky, ale potřebuje mnohem širší strategii pro kritické profese. Nedostatek kvalifikovaných odborníků ohrožuje budoucnost nejen v energetice, ale i v dalších sektorech. Podobně postrádají systematickou podporu v rozvoji manažerských dovedností malé a střední firmy a tento nedostatek brání jejich růstu a konkurenceschopnosti. Což je oblast, která se opomíjí na odborné i politické úrovni.
V části o „odstraňování rozdílů” se Draghiho zpráva věnuje také platům učitelů. Ty v České republice dosáhly v roce 2021 téměř průměru EU, ale tento trend se zvrátil. Relativní pokles platů opět zhoršuje motivaci a prestiž učitelské profese. U ledu zůstává také kariérní řád, což brzdí možnosti profesního růstu učitelů.
Poslední doporučení se zaměřuje na zvýšení participace tří specifických skupin na trhu práce: mladí lidé, ženy s malými dětmi a starší generace. Mladí lidé v Česku vstupují na trh práce relativně pozdě. Ženy s malými dětmi často nemohou pracovat kvůli nedostatku školek. Starší lidé mnohdy odcházejí do důchodu předčasně, protože chybí dostupné sociální služby, což je nutí například pečovat o své rodiče.
Ve výsledku tak doporučení z Draghiho reportu a jejich implementace do praxe představuje pro Českou republiku významnou příležitost k modernizaci vzdělávacího systému a k jeho lepšímu propojení s potřebami trhu práce. Klíčovým krokem je však změna přístupu k plánování a realizaci reforem, které musí být efektivní, dlouhodobé a systematické. Bez těchto změn nebude vzdělávací systém schopen reagovat na výzvy 21. století.
Z edukalendáře
3. 12. → Praha → Práva a ochrana dětí v kyberprostoru
Autor článku:
EDUin
