← Beduin

Za jakoukoli formu šikany ve škole zodpovídá vedení školy

22. 2. 2016

EDUin

Co přinesl týden 15. 2. – 21. 2. 2016

Témata týdne: Článek v Ekonomu se věnuje srovnání nezaměstnanosti absolventů různých vysokých škol. Mimo řady konkrétních informací se ukazuje, že absolventi VŠ stále hledají zaměstnání v porovnání s absolventy nižších stupňů vzdělávání relativně snadno. Druhým obecný poznatek se týká diskuse o nezaměstnaných kulturních antropolozích. Ukazuje se, že rozptyl nezaměstnanosti mezi technickými a humanitními studii je velmi podobný. Pedagogická fakulta v Plzni musí přepracovat žádost o akreditaci řady svých oborů a musí vyřešit nedostatek kvalifikovaných akademiků. V opačném případě jí hrozí, že Akreditační komise některé studijní programy neschválí (Novinky.cz). Zatímco se čeští politici shodují, že děti nemáme zatahovat do společenských diskusí, Evropská komise doporučuje, jak na to (Aj). Na konci roku 2015 vyhořela lesní školka ZeMě v Řevnici. Shání pomoc, pokud vás to zajímá, kontaktujte je prosím.

Výrok týdne:

„Mě by zajímalo, proč to točil. Pokud ho šikana tolik trápila, proč nešel za třídním, za učiteli, nebo za vedením, proč to předal bulváru, jaký to mělo účel? A není tohle chování ještě víc mravně závadné, než samotná šikana? Byť ta je samozřejmě zavrženíhodná.“ Zástupkyně ředitele SPŠ Třebešín Taťjana Kubíková s překvapivým hodnocením situace v případu učitelky jejich školy, kterou terorizovali žáci (iDNES.cz).

Novinky (výběr ze zajímavých událostí)

NEJMÉNĚ ŠŤASTNÝCH DĚTÍ VE ŠKOLE JE V KOREJI. A V ČR…

Jižní Korea je na konci žebříčku zemí OECD v procentuálním zastoupení těch žáků, kteří se cítí být ve škole šťastní. Hned na druhém místě od konce je Česká republika (Aj), dále Slovensko, Estonsko a první pětku uzavírá Finsko. Rozdíl je v tom, že korejský či finský vzdělávací systém vykazují výrazně lepší výsledky vzdělávání, stejně jako ekonomiky těchto zemí vykazují výrazně vyšší výkonnost. O stresu, který vyvolává u dětí škola, mluví i článek ABC o stavu vzdělávání v Singapuru (Aj).

Český vzdělávací systém ani ekonomika se nemohou pochlubit podobnou konstelací. Fakt, že děti škola přinejmenším nebaví a berou ji jako „nutné zlo“, vede k diskusi nad tím, zda by školy nemohly skutečně vzdělávat, tedy probouzet a udržovat v dětech touhu poznávat. Ačkoliv samotný systém nedokáže tento princip prosadit plošně, přibývá pokusů o to vytvořit školy, které děti budou bavit. Dvacetiletou zkušenost z budování Přírodního gymnázia zprostředkoval návštěvníkům InoEduFestu v listopadu 2015 společně se svými studenty ředitel školy František Tichý. Někteří studenti tráví ve škole dobrovolně velkou část svého volného času, neboť jim to dává smysl. Stejně tak Iniciátorky z Montessori centra v Hlučíně, které se domluvily s veřejnou ZŠ na tom, že v jedné třídě bude moci probíhat výuka podle Montessori principů, dokládají, že se děti do školy těší.

DIPLOM NESTAČÍ. VYSOKÁ ŠKOLA MÁ SPÍŠE SEKUNDÁRNÍ VLIV NA ÚSPĚCH

Vliv VŠ vzdělání na to, čemu jsme si zvykli říkat úspěch, je spíše sekundární. Více než certifikát o ukončeném vzdělání rozhodují o úspěchu vůle pracovat na sobě, píle, otevřenost ke komunikaci, ochota učit se. Samotný obsah studia na VŠ nemá takový význam, jako tlak na zodpovědnost, samostatnost, možnost vytvořit si životaschopnou síť kontaktů, případně dostat se do zahraničí. Tolik z průzkumu agentury Perfect crowd, kterou v rámci kampaně Diplom nestačí zadala J&T Banka a konzultoval EDUin (Aktuálně.cz). Tomáš Feřtek komentoval průzkum pro ČRo v tom smyslu, že touha po diplomu často zcela nereálně odráží jeho skutečný vliv na další osobnostní, profesní či společenský progres. I podle personalistů hraje větší roli než diplom samotný to, zda absolvent získal praxi či zda může prokázat další aktivity a zkušenosti. Za významné plus je považována zahraniční pracovní či studijní zkušenost. V souvislosti s tím je zajímavé, že velká většina českých studentů nevyužije možností studia v zahraničí, ani když tu možnost mají. Anketa portálu Vysoké školy z roku 2013 lépe objasňuje, proč…

ALERGICKÁ REAKCE NA INKLUZI PŘEDSTAVUJE VÁŽNÉ RIZIKO

Veřejná diskuse o tzv. inkluzi se výrazně vychyluje směrem ke skepsi. Média v posledním týdnu přinesla několik článků a rozhovorů s těmi, kdo se snaží dokázat, že inkluzi není v českém vzdělávacím systému možné dále prohloubit, respektive že inkluze jako přístup ke vzdělávání je špatná. Deník.cz kupříkladu cituje Janu Karvaiovou, která se domnívá, že vzhledem k nárokům v jednotlivých předmětech není možné vzdělávat podle individuálních vzdělávacích plánů (ve Skandinávii se podle IVP vzdělávají všechny děti, pozn. EDUin). Zdeněk Sotolář, zastupující stejně jako paní Karvaiová tzv. Učitelské profesní sdružení, se zase domnívá, že MŠMT nezajistí dostatečný počet speciálních pedagogů (ČRo). Česká škola odkazuje na údajný vyhrocený konflikt mezi Zdeňkem Běleckým, ředitelem ZŠ Meteorologická v Praze, který je dlouhodobým kritikem inkluze, a náměstkem MŠMT Stanislavem Štechem. Informaci, stejně jako řadu dalších kritických hlasů k inkluzi, přinesl bulvární Blesk. DVTV nechalo promluvit Martina Odehnala, který současné pojetí inkluze odmítá. Vlnu kritiky završil svým dalším výrokem na konto inkluze prezident Miloš Zeman (ČT). Inkluze údajně skončí jako nepodařený experiment. Na blížící se konferenci Škola pro všechny budou představeny domácí i zahraniční zkušenosti, které tuto domněnku vyvracejí.