Žáci by se měli ve školách více zapojovat do rozhodování, budou pak úspěšnější v budoucnu, říká publikace OECD

Školství potřebuje peníze, konkrétně minimálně 37 miliard korun, ukazuje studie institutu IDEA při CERGE-EI.

Jednání o rozpočtu začalo a bude pokračovat až do září. Kapitola ministerstva školství patří k těm největším, jestliže chce vláda naplnit svoje prohlášení, že bude dávat na vzdělávání tolik peněz, aby to odpovídalo poměru k HDP průměru zemí OECD, jde o desítky miliard korun navíc. Jak píší Novinky, oproti schváleným výhledům by měla vláda pro příští rok zvýšit výdaje na školství alespoň o 37 miliard korun. Uvádí to studie institutu IDEA při CERGE-EI. „Jak rychle jsme se dostali ze dna mezinárodního srovnání výdajů na školství i na platy učitelů v roce 2021, tak úplně stejným tempem padáme dolů,“ řekl Novinkám a Právu jeden z autorů studie a šéf institutu IDEA při CERGE-EI Daniel Münich, podle kterého učitelé nebudou mít bez navýšení reálné platy na úrovni, která by budila o profesi zájem.

Co dělat pro to, aby věta „děti jsou naše budoucnost” nebyla jen prázdné heslo? Zapojit žáky do rozhodování už na školách.

Školství, vzdělávání, děti, to jsou naše priority, slyší lidé v Česku pravidelně prakticky před každými volbami. Nová publikace OECD se věnuje zapojení dětí do rozhodovacích procesů a výsledky jsou v partnerských zemích výrazně odlišné. Například na Islandu mají studentské organizace (tzv. School councils) povinné, v Itálii existují na celostátní i regionální úrovni a v Lucembursku jsou podobné zastupitelské organizace studentů možností, jak se mohou podílet na rozhodování. V Česku přicházejí ve směru většího zapojování žáků do rozhodovacích procesů první pozitivní vlaštovky. 

Publikace OECD přináší souhrnný pohled na to, proč by se žáci měli více podílet na tom, jak funguje škola, vzdělávání a obecně mít větší „pravomoci”. V první řadě se jim díky tomu dostává důvěry a rozvíjí si tak v poslední době tolik skloňované kompetence a dovednosti – zodpovědnost, kritické myšlení, plánování, spolupráci a další. I publikace z dílny OECD však chápe, že ač se „posílení postavení dětí jako aktivních účastníků společnosti stalo jedním z klíčových cílů politických programů napříč OECD, není jeho dosažení zdaleka jednoduché”. Proč? 

Prvně proto, že je třeba chápat změny v dětství dnešních dětí i proměnu role dítěte ve společnosti, které přináší například umělá inteligence a další výzvy spojené s digitálním prostředím. V publikaci jsou ale i užitečné tipy, jak postavení dětí v dnešní době posílit. K tomu může Česku pomoci inspirace ze zahraničí. Kromě zmíněné Itálie, Lucemburska a Islandu se děti podílejí na rozhodování také v Lotyšsku, a to přes studentské organizace, které jsou samosprávnými orgány. V Belgii se v každé škole organizují rady, kterých se účastní zástupci studentů. Ti pak soustřeďují a předávají dotazy, žádosti, názory a návrhy dál. I Česko začalo v tomto ohledu více pracovat. 

Letos v květnu se poprvé sešli tváří v tvář členové Panelu mládeže, poradního orgánu ministerstva školství, se zástupci úřadu. A hlavním tématem byla spolupráce na nově vznikajícím strategickém dokumentu pro oblast mládeže. Ač slyšíme „děti jsou naše budoucnost” od založení republiky, Panel je první participativní platforma s přímým hlasem mladých, která na ministerstvu působí. Nic takového dosud nebylo. Hlas mladých v éteru jinak zastává primárně Česká středoškolská unie a Parlament dětí a mládeže. 

„V některých školách je již nyní žákům umožněno se autenticky zapojovat do rozhodovacích procesů, a tím ovlivňovat chod školy, ve které se vzdělávají. Díky tomu si také osvojují různé dovednosti, a zároveň tato vzájemná komunikace klíčových aktérů přispívá k dobrým vztahům, a tím i k pozitivnímu klimatu ve škole,” míní analytička EDUinu Nikola Šrámková s tím, že se to děje i na komunální úrovni. „V některých obcích jsou zřizována například zastupitelstva dětí a mládeže, která povzbuzují mladé lidi k aktivnímu občanství a umožňují jim ovlivnit rozvoj svého okolí. Ohledně možností participace na celostátní úrovni se snad brzy inspirujeme dobrou praxí ze zahraničí, kterou vyzdvihuje tato publikace OECD,” dodává Šrámková. 

Přitom jde o jeden z hlavních cílů Strategie 2030+. Konkrétně jde o to „rozvíjet vzdělávací systém, který umožní dětem, žákům a studentům získat znalosti, dovednosti a postoje, které jsou využitelné v osobním, občanském i profesním životě”. Jenže Studentské rady či parlamenty na jednotlivých školách jsou často slabé a spíše formální. 

Základem úspěchu podle publikace OECD je mít studentský orgán založený na autenticitě, důvěře a dalších hodnotách, nikoli jen na papíře a pro formu. Pokud s mírnou nadsázkou řečeno nebudou moci žáci základní školy rozhodovat ani o tom, jaká bude barva na zdi, nejde o plnohodnotný parlament, kde by byl prostor dovednosti a kompetence získat. Současně je ale třeba upozornit i na rizika takových organizací. V parlamentech jsou často aktivní děti z rodin, které mají vyšší socioekonomický status. Tím pádem například hrozí, že se budou více prosazovat elity a hlas ostatních nebude vyslyšen. 

A v neposlední řadě jsou na to potřeba také peníze. Například Finsko v rámci strategie 2021 pilotně zavedlo rozpočtování zaměřené na děti. Celkem jde o grant ve výši 260 tisíc eur s tím, že žádosti se otevřely v loňském roce a poskytují se do konce letošního roku. Pilotáž proběhne ve třech obcích, kde se vyzkouší metody na zlepšení efektivity služeb pro dobré životní podmínky dětí, mladých lidí a rodin.