Žáci učitelům koule nedávají

Mohou středoškoláci posuzovat, jakým způsobem je jejich škola učí?

Co by se stalo, kdyby žáci mohli známkovat učitele za to, jak dobře učí? Udělali by z toho kabaret? Uměli by vůbec posoudit něco tak složitého? Nasázeli by jim z hecu samé kule? Znamenalo by to rozvrat školy jako společenské instituce?

Zohledňovat žákovské hodnocení v rámci učitelského karierního systému a při zvyšování učitelských platů navrhli nedávno středoškoláci z České středoškolské unie. Chtějí, aby se přihlíželo k jejich hlasu při posuzování toho, zda učitel skutečně používá nové metody ve výuce. Debata pod jejich tiskovou zprávou navíceméně učitelském serveru Česká škola má přes dvě stě příspěvků a je opravdu výživná.

Kromě toho, že v nejrůznějších podobách obsahuje výše zmíněné obavy, víceméně potvrzuje to, na co si středoškoláci opakovaně stěžují. Že je učitelé odmítají přibrat do debaty o tom, co a jak se ve škole učí. Výjimky se mezi diskusními příspěvky samozřejmě najdou, ale ironický a pohrdavý tón převažuje. Postoj té odmítající části diskutujících hezky shrnul ve svém příspěvku člen Asociace středoškolských češtinářů Vladimír Stanzel: … S evaluací vyučujících ze strany SŠ studentů je nutno nakládat opatrně, obzvlášť pokud by měla sloužit k omezení „frontálního způsobu výuky, častému učení nazpaměť“ a k jiným lahůdkám. Že by mělo být „zohledněno při kariérním postupu učitele“, to je trochu nepovedený vtip. Rozhoduje někde hlas podřízených o tom, kdo a kdy bude povýšen?

Zajímavé je právě jednoznačné přesvědčení o nadřízenosti a podřízenosti a nedůvěra vůči středoškolákům a jejich schopnosti něco posoudit. Přitom zrovna příspěvky zástupce středoškoláků Štěpána Kmenta patří v debatě k nejvěcnějším. To je vůbec v našem prostředí zvláštní věc. Až do maturity jako by náctiletý měl poslušně šoupat nohama a pokud možno do ničeho nemluvit, protože dospělí všechno vědí líp. A pak z ničeho nic dostane volební právo a chceme po něm, aby byl občansky zodpovědný a přijímal důležitá rozhodnutí. Jak by k takovým schopnostem asi tak přišel? Ve škole těžko, pokud jeho názory ignoruje.

Naštěstí hodnocení učitelů žáky není zase tak neznámá novinka a kacířský experiment. Podobné hodnocení si objednává už mnoho let řada středních i základních škol v rámci dotazníkových šetření a další to zkoušejí svépomocí. Zajímavá čísla zveřejnila v této souvislosti společnost Kalibro. Ukazuje souhrnná data za osm let, kdy nabízí školám hodnocení učitelů žáky. Celkem jde o víc než sedmdesát tisíc individuálních žákovských hodnocení, která se týkala 1350 učitelů. Žáci známkují od jedničky do pětky, v tabulce je přepočet na procenta. Jednička znamená 100 %, dvojka 75 % atd.

Hned několik věcí je tu zajímavých. Za prvé je dobré vidět, co vlastně žáci hodnotí. Nejde o jednu známku za všechno, ale hodnotí se jednotlivé složky učitelských dovedností. Za druhé je zajímavé, že žáci jsou překvapivě vstřícní. Jejich hodnocení se většinově pohybuje mezi jedničkou a dvojkou. Excesy v hodnocení se prakticky nevyskytují. Jen v 256 případech dal hodnotící žák učiteli samé pětky (0,36 % hodnocení), zato ve 22 % případů dostal učitel samé jedničky.

Obecně platí, že středoškoláci jsou o něco kritičtější než žáci základních škol. Nejlépe hodnotí u učitelů znalost oboru a nejhůře právě slušné chování. Ale i v tomto parametru je to pořád 69 %, tedy jasně převažuje pozitivní hodnocení. Z více než třinácti set hodnocených učitelů se jen jednou stalo, že se 11 žáků domluvilo a nasázelo učiteli kolektivně samé kule. Ale dalších 37 žáků bylo k témuž učiteli mnohem vstřícnější, takže výsledek se stejně pohyboval okolo průměru. Což tedy nevypadá to na příliš velké riziko zneužití takového systému.

Na druhou stranu ta čísla se nedají považovat za reprezentativní, protože takové hodnocení si objednávají školy, které se hodnocení žáků a studentů nebojí – a obvykle je i učí, jak má dobré hodnocení vypadat. Ale pořád platí, že odpovědi na úvodní otázky nemusí být nijak katastrofické. Žáci jsou evidentně vstřícnější a konstruktivnější, než předpokládáme. A pokud se bojíme, že jejich posouzení nebude dostatečně kvalifikované, tak je neironizujme a zkusme dělat něco pro to, aby kvalifikované bylo. Hodnocení a sebehodnocení je dnes klíčová dovednost. Vyplatí se to nejen ve škole.