Zdeněk Pokorný: Přestaňme našim dětem znechucovat proces učení a vzdělávání se již na základních školách

Školství se stalo v posledních dnech či týdnech ještě více diskutovaným tématem, než je tomu obvyklé. Zapříčiněno je to jednak plánovanými škrty v této oblasti, jednak reakcí odborné veřejnosti na konkrétní návrhy, jimiž lze kýžených úspor dosáhnout. Mnohé z nich lze s trochou dobré vůle považovat za přiměřeně racionální a vzhledem k aktuální ekonomické situaci i za případné, minimálně jedno možné opatření je však třeba rezolutně odmítnout, chceme-li opravdu myslet předně na vzdělání našich dětí. Mluvím o úpravě tzv. PHmaxů, která by negativně ovlivnila možnost organizovat výuku v rozumných počtech žáků na třídu. Za rozumný počet – chceme-li učit progresivně a nechceme-li se vracet k frontální výuce – považuji 15–20 žáků na jednu třídu.

Pakliže je úprava počtu státem financovaných hodin nezbytná, mnohem smysluplněji se jeví návrh – v médiích již prezentovaný slovy mladoboleslavského ředitele SPgŠ a SOŠS Štefana Klímy – na možné snížení celkového počtu hodin týdně pro dané ročníky. Nakonec nebyli bychom v Evropě jediní, kdo považuje za efektivnější učit méně hodin, ale kvalitně. Pravděpodobně netřeba připomínat, že pozornost a aktivita dětí v pozdějších hodinách tak či tak klesá. Otázka, kterou by se však bylo v souvislosti s touto úpravou záhodno zabývat, je, jak dosáhnout efektivního vzdělávacího systému i s menším počtem hodin.

Na základě své pedagogické praxe si dovolím tvrdit, že mnohdy nižší efektivita našeho základního školství je zapříčiněna zejména dvěma důvody. Za prvé učivo, jež se žáci v mnoha předmětech na druhém stupni učí, nelze považovat za základní. (Tuto tezi by nebylo obtížné ověřit testem pro učitele z předmětů mimo jejich aprobaci, a pokud by měli například učitelé dějepisu problém zvládnout jako vysokoškolsky vzdělaní lidé test z matematiky, nelze její vzdělávací obsah považovat za základní apod.) Za druhé žáci nejsou patřičně motivováni k osvojení předkládaných vědomostí a nepřejímají za své vzdělávání přiměřenou odpovědnost.

Za závažnější považuji druhý problém, ačkoliv ten v určité míře logicky vyplývá z onoho prvního. Nepovažují-li žáci – mnohdy oprávněně – to, co se učí, za podstatné, důležité a pro život potřebné, nemohou být vnitřně motivováni ke vzornému přístupu ke studiu. (To, že tomu tak opravdu je, jsem si přečetl v několika slohových pracích svých žáků a od mnohých jsem to rovněž mohl mnohokráte slyšet v rámci „občankářských“ diskuzí.) Stejně tak mohou jen obtížně za své vzdělání přejímat náležitou odpovědnost, jestliže nemohou ve větší míře ovlivnit, co se ve škole budou, či nebudou učit.

Řešení je nasnadě. Přistupme ke vzdělávacím reformám prostřednictvím úprav RVP se vší vážností. Rozdělme vzdělávací obsahy v jednotlivých předmětech na ty opravdu základní a na ty rozšiřující. Rozšiřující učivo nabízejme pouze prostřednictvím volitelných seminářů a cvičení, a tím vytvořme prostor pro skutečnou individualizaci, která respektuje zájmy a potřeby každého žáka. Žákům, již se chtějí zevrubně věnovat třeba českému jazyku a literatuře, dejme tu možnost, stejně tak těm, kteří se chtějí nořit do tajů přírodovědy, a ve stejné míře těm, co se nechtějí věnovat teoretickým konstruktům, nýbrž chtějí rozvíjet svou manuální zručnost. Nabízejme žákům semináře věnující se kritickému myšlení, mediální gramotnosti, rozvoji estetického cítění či zaměřující se na další cizí jazyky.

A to vše v takové míře, aby své vzdělávání mohli považovat opravdu za své, nikoliv za odcizené, které je jim pouze někým předkládáno a marně vtloukáno do hlav. Osobně bych se nebál nastavit mezi základním a rozšiřujícím učivem ve vzdělávacích plánech vyrovnaný poměr. Tímto směrem se snažme vést v budoucnu školské reformy a přestaňme našim dětem znechucovat proces učení a vzdělávání se již na základních školách! Takto máme šanci dovést je k přesvědčení, že učení jako takové je smysluplná, pro život potřebná a člověka obohacující činnost, což považuji za jeden ze stěžejních cílů celého vzdělávání.

Autor je pedagogem na základní škole.