Zdenka Hanyšová Celá: Když zrovna něco klíčí, je třeba to podporovat

Znáte školu, do které můžete kdykoliv přijít do výuky, aniž byste se předem ohlásili? Školu, ve které vás děti bez ustrašeného výrazu samy od sebe pozdraví a ještě vám během vaší návštěvy složí básničku a nakreslí obrázek? Školu, kde si děti na začátku každého dne mohou samy vybrat, čemu se v daném předmětu budou věnovat? Kde se snoubí netradiční způsoby výuky a místo jednotlivých ročníků zde mají takzvaná trojročí? V České Třebové ji mají, jmenuje se Na rovině, má kapacitu 35 dětí, a přestože již pracuje čtvrtým rokem, ví o ní málokdo. Navštěvuje ji 16 dětí z města a okolí a možnost přijít mezi ně jsem si nenechala ujít.

Byl právě čas popolední, děti byly po obědě a věnovaly se aktivitám, které si pro tuto dobu samy naplánovaly. Tři z nich nám dělaly společnost v prostoru, kde jsme si zrovna povídali. Sedly si na koberec, opřely se o zeď a soustředěně si četly. Během rozhovoru s učitelkami Bárou a Petrou, asistentkou Pavlínou, vedoucí pobočky Slávkou a zástupcem Rady Školské právnické osoby Milošem občas přišly i další a přečetly básničku, kterou právě složily o jaru, nebo nás přišly jen tak pozdravit. Viděli jsme zdravě sebevědomé bytosti, schopné vyjádřit svou potřebu, sdělit svůj postřeh, požádat o pomoc s řešením úkolu, nebo se omluvit za zapnutý mobil.

Děti se učí v souvislostech

Českotřebovská základní škola Na rovině je pobočkou MŠ a ZŠ Na rovině v Chrudimi a svůj název odvodila od přístupu k dětem i k veřejnosti. Prostě všechno „na rovinu“. Pedagogové i asistenti vyžívají Hejného metodu v matematice a písmo Comenius script. Jednou ze dvou zakladatelek je Slavomíra Petrová, která vysvětlila: „Naše škola je založena na praktické výuce s využitím prvků montessori pedagogiky pro žáky prvního stupně.  Jako na každé jiné škole dodržujeme pro výuku osnovy, které pro základní vzdělávání stanovuje ministerstvo školství.“ Praktiky, které zde vyučují, vytvořili na základě tvůrčího myšlení a převzali je z montessori výuky. Děti mají projektovou výuku, ve které je shrnuta prvouka, občanka, částečně čeština i matematika. Učí se tak vidět souvislosti mezi jednotlivým učivem a mohou lépe uchopit realitu.

Kým pro děti jste?

„Stavíme na principu partnerství a respektování ve vztazích. Jsme pro žáky vzorem, kamarády, spřízněnými dušemi, jsme těmi, kteří se na ně nacítí, ke kterým mají důvěru a nebojí se přijít si říci o pomoc a radu. Podporujeme je tak, aby si, s naší pomocí, přišly na řešení a odpovědi samy,“ sdělují a vzájemně se doplňují Petra s Bárou.

A otázka autority? Kdo ji ve vaší škole vlastně má?

„Autorita je zdravá, ale ne tak, jak ji mnozí vnímají – vyžadování poslušnosti a učitel má pravdu za každou cenu. Děti to mají podvědomě nastavené, není to ale tak, že by se nás jako učitelů a učitelek měly bát. Vědí, že i ony jsou autoritou pro nás. I ony musí být respektovány, abychom mohli všichni společně pracovat.  Tím necháváme jejich mysl otevřenou a ony doslova jak houby nasávají nové poznatky,“ říká Bára.

Pavla ji doplňuje: „Tím, že jsem i sama matkou, vnímám, že jsme dětem druhou rodinou. Tráví v naší škole dost velkou část dne, proto je potřebné, aby zde byla dobrá nálada a pohoda, fajn vzájemné vztahy. Děti se cítí dobře. Přijdou si pro pohlazení a my pro ně máme otevřenou náruč. Nechodí si k nám pro pochvalu, ale dostávají ocenění za dobře odvedenou práci. Je velký rozdíl mezi sdělením „ty jsi šikulka“, anebo „svoji práci jsi odevzdal velice pěkně zpracovanou“. Na vnímání dětí a rozvoj jejich zdravého sebevědomí to má obrovský vliv. Děti samozřejmě často slyší: „na tomto musíš ještě zapracovat, příště to zkusíme na jiné pomůcce“, je to však jiné než „ty jsi tomu zase dal, máš pětku.“

Pozitivní přístup má zásadní vliv i na zdravé utváření kolektivu, není vyzdvihován nejlepší, ani ponižován pomalejší. Nejlepší pracuje na následující látce, a kdo ještě potřebuje pomoci, vedeme jej k pochopení jinými pomůckami. Je to však individuální, žádné dítě se bez vlastního přičinění látku nenaučí, a to platí v každém školském systému. Montessori pedagogika však dítěti otevírá více kanálů k pochopení výsledku. Jsme v úzkém kontaktu s rodiči, někdy se s námi i radí, když se zrovna vyskytne něco, v čem jim můžeme pomoci.“

Jaký je jejich pohled?

Bára: „Rodiče, kteří k nám děti přihlásili, jsou v souladu s tím, jak s dětmi pracujeme. Nechceme být alternativní konkurencí státních škol – to nefunguje, každý člověk si pod pojmem alternativa představuje něco jiného. My reprezentujeme funkční školu, která je schopná děti připravit pro budoucí život.“

Co si pod tím můžeme představit konkrétně?

Slávka: „Je to naše filozofie, náš kodex, funkční ověřený individuální vzdělávací systém, který je jedinečný. Děti mezi sebou nesoutěží, každý může být dobrý v něčem jiném. Nehodnotíme je tak, jak je jinde obvyklé, jsme si navzájem partnery. V jednotlivých předmětech propojujeme poznatky a prolínáme projektová témata, aby informace nebyly vytrženy z celku, ale naopak, aby jednotlivé střípky zapadly jak puzzle a děti je pochopily jako celek. Kdo z nás ví, co budou potřebovat vědět za deset let? Je potřeba, aby měly široký rozhled a uměly členit informace na potřebné a zbytečné.“

Jak poznáte, kam jste s dětmi došli, nakolik mají učební látku zvládnutou?

Bára: „Výuka je individuální, každý žák má svůj plán. V Českém jazyce poznám zvládnutou látku, když o tématu dokáže sám hovořit. Nejlépe, když to dokáže vysvětlit někomu jinému, třeba svému spolužákovi. Sdílení učiva v kolektivu je velice podstatné i pro osvojení komunikačních dovedností, které budou důležité po celý život. Na konci každé hodiny děláme zpětnou vazbu na elipse a dítě samo hodnotí, na čem pracovalo a jak se u toho cítilo. Jsme jeho průvodcem, ne učitelem. Provádíme děti tím, co se mají naučit. Čili: Pomoz mi, abych to dokázal sám. Je to mnohdy velice náročné na přípravu, stále vyrábíme nové individuální pomůcky, které žákům pomohou pochopit zadaný úkol.“

Jak potom změříte, co jste děti naučili? Ptám se na to, jak jste srozumitelní pro ty, kteří vás kontrolují, pro rodiče, pro inspekci?

Bára: „Samozřejmě je pro nás rozhodující školský vzdělávací program (ŠVP). Rámcový plán je daný a my z něj vycházíme a podle něho se řídíme, abychom splnili dané osnovy. Máme jej rozdělený do trojročí. Dětem to umožňuje, že když určité vědomosti nezvládnou v první třídě, mohou se je naučit ve druhé. Klademe důraz na to, aby od nás odcházely na druhý stupeň školy dobře připravené, s maximálními dovednostmi z 1. stupně. Neslibujeme zázraky, dáváme jim prostor, aby v bezpečném prostředí došly ve výuce nejdále, a to při oslovení dlouhodobé paměti. Je to hodně o individualitě každého žáka a velké toleranci rodičů k pochopení limitů jejich vlastních dětí.“

Máte příklad?

„Obrátili se na nás rodiče s holčičkou, která měla potíže ve škole a měla špatné výsledky. U nás se uklidnila, v bezpečném prostředí výuku zvládla a odešla na druhý stupeň v pořádku. Děti vykazují skvělé výsledky, když zažijí jiný způsob vedení. To je naše zkušenost.“

Jsou u vás žáci rozdělení podle ročníků? Kolik dětí u vás tvoří třídu?

Petra: „V současné době navštěvuje naši základní školu 16 dětí, kteří pracují jako skupina pro 1. až 5. ročník. Český jazyk a matematiku se učí dohromady. Ve výuce jsme vždy dvě: učitelka a asistentka. Anglický jazyk učíme děti rozděleně, v jedné třídě jich je 11, v další jich je pět, obdobné je to v projektech a dílnách. Výchovy jsou společné.“

Když děti neznámkujete, jak je hodnotíte?

Bára: „Známky ani domácí úkoly děti nedostávají. Hodnotíme je slovně, v každém předmětu zaznamenáváme, kam dítě došlo, co splnilo z hlediska celoročního individuálního plánu, který u nás má každý žák. A pokud je například v něčem ve skluzu, tak naše děti neznají: „nezvládáš to.“ Sedneme si s nimi a řekneme: „potřebuješ zapracovat na tom a na tom“.  Je to mnohem účinnější, motivační a povzbuzující.“

Pavla: „Každá látka je v daném předmětu rozdělena do jednotlivých kapitol, my jim říkáme bublinky – elipsy. V každé bublince je popsán detail celkové úlohy. Dítě si zabarvuje vždy kousek bublinky, jako výraz toho, co pochopilo. Nadané to zvládne třeba za týden, jinému to trvá déle. Celá zamalovaná bublina reprezentuje dokončené téma. Pro děti se jedná o velké uvědomování a naším záměrem je, aby se každé učilo právě „uvědomováním si“, tedy oním  „AHA“ efektem. Učitel si látku kontroluje podle těchto individuálních plánů a podle toho zpracovává i pololetní a závěrečné hodnocení ve vysvědčení.“

Co přesně znamená výuka v souvislostech?

Miloš: „Ukážeme si to třeba v matematice na násobilce. Jsou zde děti, které ještě ve 4. třídě neznají detailně celou násobilku. Zautomatizování můžeme dát čas, důležité je, aby dítě pochopilo, o co se jedná a jak přijít k výsledku. Je to pro nás důležitější, než když se násobilku naučí jako básničku, bez souvislostí. Snažíme se o postupné kroky, abychom mohli navázat s obsahy čtverce, obdélníku, atd. I slabší žák se „básničku násobilky“ naučí a může si tak zamalovat bublinu násobilky do 100. Avšak u obsahu čtverce se často vracíme úplně na začátek a žák mezi tím pomalu zapomíná básničku o násobilce, oslovená krátkodobá paměť selhává, nejsou ukotvené základy, nejsou pochopené zásady, chybí pochopení souvislostí. Přicházejí rozpaky rodičů, kteří jsou rozčarováni, neboť jejich dítě násobilku umělo a nyní ji nedovede používat….

My klademe důraz na to, aby dítě rozmýšlelo, bádalo, nejlépe s použitím perlového montessori materiálu. Když mu vypadne básnička o násobilce, dojde sám velmi rychle ke správnému výsledku. A to je jen jeden vzorec myšlenkového pochodu dětí.

K montessori matematice zapojujeme do výuky i některá prostředí z Hejného matematiky, která rozvíjejí kombinaci, logické myšlení a pomalu připravuji žáky na práci s neznámou – x, kterou budou navazovat na druhém stupni. Děti tento způsob výuky považují za zpestření, za hru, která však učiteli hodně napoví. Zde se již začíná projevovat individuální inteligence jednotlivých žáků, začínáme vnímat limity.“

Děti mají také předmět „dílny“. Co si pod tím můžeme představit?

Bára: „Jsou to skupinově i individuálně zadávané úkoly, vztahující se k projektovému tématu. Jedná se vždy o nabídku různých úrovní zpracování, které jsou přiměřené dětem. Hlavním cílem dílen je zapojení veškerých poznatků a rozvoj dovedností. Máme například dílnu čtení a psaní či dílnu veličin (v matematice), na které bude navazovat fyzika a další předměty na 2. stupni. Výstupem dílen je vždy praktická práce – například mapa, mnohdy kolektivní, zahrnující celé probírané projektové téma.“

To jsme si povídali především o dětech. Co by měli umět učitelé?

Slávka: „Učitelé musí kromě příslušného pedagogického vzdělání pro 1. stupeň základní školy absolvovat kurz Respektovat a být respektován, kurz Montessori pedagogiky, kurz Kritického myšlení. Musí se soustavně a systematicky vzdělávat a mít zájem o spolupráci či supervizi dalších odborníků. Máme pravidelné pedagogické porady, sdílíme poznatky napříč několika soukromými školami, které mají obdobné zaměření. Erudované náslechy výuky provádí pravidelně paní ředitelka školy Mgr. Jana Hrázská a speciální pedagožka Mgr. Jana Chaloupková, která je zároveň předsedkyní zapsaného spolku RUKA 8, pod jehož finanční záštitou naše pobočka v České Třebové funguje. Pro následující školní rok přichází do školy nová tvář, „čerstvý“ pedagog, učitel matematiky Jakub, který již podle dosavadních náslechů ve výuce bude záštitou dalšího zkvalitněním výuky.“

A jaké požadavky máte vy, provozovatelé školy, na rodiče?

Miloš: PRodičů si velice vážíme, že se seznámili s pravidly a svěřili nám své děti do naší školy. V zájmu jejich dětí jim děkujeme za trpělivost s postupnými kroky za funkčním vzděláním. Na náklady spojené s výukou přispívají měsíčně částkou 2 000 korun na žáka.

V návaznosti na provozovaný 1. stupeň máme všichni maximální zájem o otevření 2. stupně školy, který je však náročnější z pohledu pedagogického zajištění, a to kapacitně i finančně. Při stávajícím počtu dětí to není ekonomicky proveditelné. Chápeme požadavky rodičů, kteří mají zájem o bezpečné prostředí a pokračující výuku ve stejném zaměření i na 2. stupni. Zde nám mohou nejvíce pomoci právě oni, ve svém okolí, u svých přátel a známých, osvětou naší činnosti.“

Slávka uzavírá:  „Průběh naší výuky přibližujeme na webu: zsnarovine.eu, a fotodokumentací na http://pobockazsnarovinectrebova.rajce.idnes.cz/, nadále budeme v úzkém kontaktu s mateřskými školami ve městě.

Hledáte-li cestu k nám, ptejte se našich rodičů, jsme otevřeni vašim návštěvám i ve výuce.

Přiveďte své děti k zápisu do nového školního roku anebo kdykoli, v průběhu roku

—-

Mgr. Zdenka Hanyšová Celá

Expertka na komunikaci a vztahy s veřejností, lektorka osobnostního rozvoje, koučka. Dlouhodobě působila v Českém rozhlase Hradec Králové. V současné době se věnuje rozvoji vztahů s veřejností neziskových organizací se zaměřením na osvětu netradičních způsobů vzdělávání a rozvoje. Má koučovací praxi. Vystudovala žurnalistiku na UP v Olomouci a marketingové komunikace na UTB ve Zlíně a absolvovala výcvik profesionálního koučinku, akreditovaný ICF.