Že studenti nemají zájem o technické a přírodovědné obory? Opravdu?!

Na techniku nebo přírodní vědy dneska nikdo nechce chodit, je to příliš těžké studium, všichni chtějí jít na psychologii, nebo být právníky a ekonomy. A situace je pořád horší. Tohle se traduje už dlouhá léta, ale pravda to není. Respektive je to o dost složitější. Co byste řekli na informaci, že od roku 1998 se podíl studentů přírodovědných a technických oborů víc než zdvojnásobil a blíží se průměru zemí Evropské unie? Překvapení?

Abych se netvářil přehnaně informovaně. Až do pátku jsem tenhle kolektivní blud sdílel víceméně také. Ale požádali mě z České televize, abych okomentoval studijní preference českých studentů, tak jsem sháněl přesnější čísla. A nestačil jsem se divit.

Disertační práce pana Josefa Basla, jinak pracovníka Ústavu pro informace ve vzdělávání, shrnuje údaje z Eurostatu i z různých domácích a mezinárodních šetření.

Překvapivé je už to základní číslo. V technických oborech u nás studuje skoro 84 000 lidí. Jen ekonomii studuje víc (přes 91 000). A na přírodních vědách je 28 000 lidí, což je srovnatelné třeba s počtem lékařů, zdravotníků a farmaceutů (skoro 27 000). Všechny humanitní fakulty studuje asi 60 000 lidí. Takže s tím zájmem to rozhodně není tak zlé. Je pravda, že na technických školách hodně lidí odpadne, ale přesto se podíl absolventů technických a přírodovědných škol stále zvyšuje.

Což je další překvapení. Není to tak, že by zájem o přírodní vědy, techniku a matematiku upadal. Naopak, jde o velmi rychlý nárůst. V roce 1998 (počítáno ve věkové skupině 20 – 29 let) byl podíl studentů těchto oborů 4, 6%. Od té doby neustále stoupá a v roce 2007 to bylo 12 %, přičemž průměr v EU je 13,4 %. Pozdější čísla nemám, takže jsme ho už možná i překročili. Pro srovnání, absolutní premianti v tomto směru jsou Francie (20,5%) nebo Finsko (18,7%). Celou tabulku najdete na konci tohoto textu. A přidal jsem i tabulku ukazující vývoj celkového počtu studentů od roku 1990. Přes masivní nárůst (ze zhruba 120 000 na dnešních zhruba 370 000) si technické a přírodovědné obory pořád udržují velmi silnou pozici.

Když jsem tahle čísla předložil moderátorovi, upřel na mě pohled, podíval se na hodinky a pravil: „Chcete mi říct, že sedmnáct minut před začátkem živého vysílání jsme zjistili, že téma našeho pořadu neexistuje.“

Takhle bych mu rozhodně komplikovat život nechtěl, tak jsem se snažil najít pro ten kolektivně udržovaný omyl vysvětlení. Jedna věc je totiž počet absolventů a druhá věc je, kolik z nich opravdu jde tu práci dělat. I o tom se v té disertaci psalo a je fakt, že v tomhle směru opravdu jsme slabší. V úspěšnějších vzdělávacích systémech jsou schopní zajistit, že ten, kdo je na střední škole dobrý v matematice nebo fyzice, jde tenhle obor i studovat a pak v něm i pracuje. U nás ale prakticky neexistuje na školách kariérní poradenství. Studentům je jasné, co budou dělat a za jaké peníze, když vystudují práva nebo medicínu. Ale když absolvují matfyz? Proto spousta talentovaných lidí směřuje do jiných profesí. A i po absolvování technické školy není žádná výjimka skončit v bance.

Takže ano, chápu, že potřebujeme víc lidí v technických profesích, na nichž stojí naše ekonomika, ale nesváděl bych to na lenost a nezájem studentů. Problém je jinde.

Tabulky pocházejí z disertační práce Josef Basl: Vzdělanostní aspirace žáků základních a středních škol ČR v mezinárodním srovnání – kdo má zájem o studium přírodovědných a technických oborů a kdo v nich skutečně studuje?

Graf 1. Vývoj počtu studentů na vysokých školách v České republice



Zdroj: vlastní zpracování dat ÚIV (ÚIV 2009)

Tabulka 8. Vývoj podílu absolventů přírodovědných, technických a matematických oborů na 1000 obyvatel věkové skupiny 20-29 let (státy EU a další vybrané státy, terciární vzdělávání)

Zdroj: Eurostat 2009

Pozn.: Prázdná pole znamenají, že daný údaj není k dispozici.

Foto: Petr Jedinák