← Komentáře

Zemanovo veto je dovršením paradoxů novely školského zákona

10. 5. 2016

EDUin

Miloš Zeman vetoval novelu školského zákona. Tento akt je dovršením sporného průchodu novely schvalovacím procesem.

Prezidentovo veto znovu otevřelo diskusi okolo školské novely. Miloši Zemanovi nevadí plánované jednotné testování dětí u přijímaček, ani povinné předškolní vzdělávání od pěti let věku a dokonce ani povinná matematika u maturit. Nepostavil se ani za rodiče a děti, kterým novela přináší nové povinnosti. Jeho jediným motivem je snaha uchránit před novými povinnostmi obce a města.

Prezidentovi vadí třeba nárok na školku – novela navrhuje snížení ze stávajícího nároku od pěti let věku dítěte na nárok od dvou let. Nezamlouvá se mu ani nová spádovost školek.

Neargumentuje přitom stanovisky organizací rodičů (jako je třeba Fórum Rodičů s podporou Sítě mateřských center) ani studentů (jako je Česká středoškolská unie) – vyzdvihuje pouze stanovisko Svazu měst a obcí.

S vetem novely se navíc vrací i otázka společného vzdělávání dětí – tedy té proklínané „inkluze“. Inkluzivní vzdělávání přitom není otázkou stávající novely – je to již předchozí schválená novela, která inkluzi podporuje. Je neodpustitelné, že média, prezident i sama vláda jako předkladatel novely přimíchávají do diskuse k aktuální novele nesourodá témata. Vyvářejí tím zbytečně nepřehledný terén.

Aktuální novela v sobě od svého vzniku míchá mnoho různých změn, kterými by mělo české školství projít. Mění stávající zákon výrazně a na mnoha místech – dalo by se říct, že se stává zcela „novým” školským zákonem. Příznačně ji pak provází chaotické diskuse v médiích, nejasná stanoviska všech politických stran a roztříštěné názory neziskového sektoru.

Mnoho novinářů například zaměňuje nárok na školku s povinným předškolním vzděláváním, ačkoli jde o dva naprosto odlišné prvky.

Sami předkladatelé novely pak nejsou schopni veřejnosti dostatečně vysvětlit důležité detaily novely a jejich možné důsledky.

Získá si novela většinu?
Během posledních příprav před předložením sněmovně prošla novela okleštěním. Slevila tak ze své původní razance, což mohou její zastánci vnímat jako vyprázdnění jejího původního smyslu (prvním příkladem jsou jednotné testy u přijímaček na střední školy bez stanovení spodního limitu pro přijetí na maturitní obory; druhým příkladem může být povinné předškolní vzdělávání od pěti let s možností vyhnout se docházce do školky).

Ve sněmovně si pak novela přibrala několik dalších změn. Během projednávání se některým skupinám dařilo lobovat. Prosadilo se například uznání lesních školek nebo domácího vzdělávání na druhém stupni základních škol, zelenou dostalo i další snížení věku dítěte u nároku na školku. Příslovečný „dort pejska a kočičky“ byl dotvořen a odhlasován ve sněmovně i v senátu.

Průběh hlasování byl poměrně napínavý. Diskuse poslanců i senátorů byly dlouhé, ne vždy se však bohužel držely hlavních otázek novely.

Novela nakonec získala ve sněmovně méně než sto hlasů. A nebýt zajímavého nadšení pro novelu od opozičního Úsvitu, téměř by na většinu hlasů nedosáhla. Podobně nevýrazným vítězstvím postoupila senátem a z velmi nejasných důvodů ji nakonec vystavil stopku až prezident. Nyní musí získat více než 100 hlasů.

Pojďme se podívat na začátek vzniku novely a jejích hlavních témat a blíže analyzovat aktuální postoje jejích obhájců a odpůrců. Otevřeme tak širší diskusi, na kterou ve sněmovně nejspíše nedojde.

Novela mimo jiné reaguje na stav, který přinesl školský zákon z roku 2004. Tento zákon byl zásadní a přinášel novou vizi. Nejznámějšími změnami byla úprava centrálních školních osnov na rámcové – Rámcový vzdělávací program (RVP). Školám otevřel možnost vytvářet (v jeho rámci) vlastní školní vzdělávací programy. Celkově posílil právní pozici škol a umožnil obcím, učitelům a rodičům výrazněji se podílet na vytváření vzdělávání.

Prvním velkým zásahem proti zásadní vizi původního zákona byla novela zavádějící centralizované maturity (ministrem Dobešem) a druhým výrazným zásahem je právě tato novela a to zejména (málo mediálně diskutovaným) zavedením jednotných přijímacích testů.

Téma centralizace a decentralizace školství je mimořádně složité a v zásadě politicky neutrální. Dostává se mu tak často zjednodušených interpretací.

Zákon z roku 2004 nebyl výsledkem asociálního neoliberalismu – nevnesl do škol privatizaci (ta se pokouší nenápadně vplížit až dnes). Zákon nevnesl chaos ani do osnov, a dokonce ani nezvýšil přehnaně vliv obcí, občanů, učitelů, rodičů nebo studentů na vzdělávací politiku.

Centralizovaná maturita ve formě, v jaké je realizována u nás, a plánované jednotné srovnávací testy u přijímaček jsou přímým důsledkem politik zaměřených prioritně na akontabilitu (zodpovědnost) a konkurenceschopnost. Jsou doprovázeny nehumánním přístupem, v jehož optice se jednotlivý člověk stává „proměnnou“ v perfektně kontrolovaném školském systému.

Jízda na mrtvém koni
Je paradoxní, že se hlavním politickým obhájcem novely stala současná ministryně Kateřina Valachová, když vše podstatné v této novele (povinná školka, jednotné testy a matematika u maturit) prosazuje dlouhodobě spíš jiný politický proud.

Současná ministryně v souladu s očekáváním prosazuje inkluzi a celkově velmi humánní pohled na vzdělávání. Otázkou zůstává, proč ministryně zároveň prosazuje i testování dětí motivované akontabilitou systémů, povinné vzdělávání od pěti let věku motivované nedůvěrou v „sociálně slabé“ rodiče nebo povinnou maturitu z matematiky prosazovanou zájmy průmyslu…

Širší diskuse se vyplatí
Upravená novela by přitom mohla:

ponechat školám možnost volit si svobodně jaké přijímačky použijí (centralizované testy vytvořené od CERMATu mohou používat také),
umožnit rodičům širší nárok na školku a zároveň nechat svobodu vychovávat dítě minimálně do šesti let jeho věku v rodinném prostředí bez povinných zápisů a kontrol (sociální kontrolu dostatečně zajišťují stávající zákony na ochranu dětí a sociální pracovníci i bez novely),
podpořit výuku matematiky tak, aby rozvíjela myšlení dětí a jejich celkové kompetence v moderním světě, což povinný centralizovaný test u maturit sám o sobě nezajistí.

Podobně vylepšená novela by byla mohla být prospěšná, pokud by zjednodušila své vyznění a zaměřila se zejména na rozšíření nároku na školku.

U mnoha bodů je třeba znovu diskutovat. Je nezbytné:

nerozšiřovat povinné vzdělávání bez zvýšení kvality, bez posílení role komunity a bez participace rodičů a dětí,
připravit nové pojetí maturit, přidat důraz na kreativitu, celostní rozvoj lidí, myšlení a širší osobnostní a sociální kompetence,
posilovat lidský přístup víc než jen zdánlivě objektivní testování, které v posledku prohlubuje nerovné příležitosti ke vzdělávání.

Děti i dospělé lze zkrátka motivovat k intenzivnímu vzdělávání i jinými formami, než jen následováním slepé víry v plnou moc nad jejich osudy…