← Komentáře

Zkušenostně reflektivní učení a formativní hodnocení

10. 7. 2020

Josef Valenta

Když v posledních cca dvou letech vyrazím kamkoliv do zdejší pedagogické krajiny, pak spolehlivě narazím na formativní hodnocení. Někdy se přede mnou tyčí jako vznosný štít, na němž mohu oči nechat, ondy jako kus krajiny, u níž mám pocit, že teprve až vykvetou stromy, stane se vážně zajímavou, jindy si zase nejsem jist, jaký krajinný útvar to vlastně vykukuje z mlžných par a dokonce někdy potkám místního znalce, který mi vysvětluje, že pískovec je něco jako trachyt − prostě kámen jako kámen. Za svou letitou pedagogickou kariéru jsem v oné zmíněné krajině popatřil již na lecjaké zraku se vynořující a oblibě se těšící zajímavosti (zmíním se o nich v jiném blogu). Tady se zastavím jen u formativního hodnocení. Patřím k těm, které na tomto hodnocení a na jeho popularizaci rovněž něco zaujalo a o tom chci napsat. Co mne zaujalo? Cosi ve vztahu právě formativního hodnocení a tzv. zkušenostně reflektivního učení …

… a měl to být blog, předchozí řádky byly jeho začátkem. Jenže text nakonec poněkud přetekl obecně uznávanou slušnou bloží velikost. Takže ‒ pokud Vás téma zajímá ‒ dovolte jistou „rošádu“. Zde najdete jen tento výše napsaný úvod …

… dále též dva „přechodové“ odstavce …:

V názvu příspěvku jsou dva termíny. Zkušenostně reflektivním učením rozumíme určitý „model učení“, formativním hodnocením pak „způsob hodnocení“.

Co je vytčeno jako úkol tohoto textu? Přinést úvahu o tom, že zkušenostně-reflektivní učení (mělo a) má v jak principech, tak v portfoliu svých postupů používaných v reflektivní fázi procesu učení (tedy v reflexi po proběhnuvší aktivitě) principy a metody podobné či analogické (atd.) těm, které jsou spojovány s tzv. formativním hodnocením, aniž by je ovšem označovalo jako jeho prostředky.

… a závěr:

Myslím, že je škoda, že jsme u nás odkázali ZRU spíše do sfér mimoškolních a mimovyučovacích aktivit. Kdyby mělo ZRU šanci na větší průnik do školy, nemuselo být dnes FH takovou „novinkou“ …