Zveřejnili jsme Audit vzdělávacího systému za rok 2021

V čem spočívají nevýhody (ale také výhody) současné podoby přijímacího řízení na střední školy analyzuje programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký. Zavedli jsme podle něj „výběrový systém na principu postupného vylučování části žáků, kteří se posléze koncentrují ve zbytkovém učňovském školství“, a přitom doufáme, že jednotná přijímací zkouška bude žáky motivovat k učení – neřešené ale zůstávají skutečné problémy středoškolského vzdělávání, mezi nimi například zastaralá struktura středoškolských oborů. Text připomíná, že zavedení jednotné přijímací zkoušky v roce 2016 bylo především politické rozhodnutí a že jeho dopady nebyly zatím analyzovány. Popisuje zápory i klady jejího současného nastavení (upozorňuje například, že současným nastavením jednotné přijímací zkoušky jdeme proti doporučení, které dostala Česká republika od OECD) a navrhuje další kroky, které by mohly vést ke změně.

Malá šance uplatnit se na trhu práce, nevyhovující nabídka oborů, malá prostupnost vzdělávacího systému způsobená nedostatečným všeobecným základem, nízký společenský status učňů nebo drop-outy. To je výčet problémů, které podle analytika EDUin Jana Zemana trápí učňovské školství, pandemie podle něj tyto problémy pravděpodobně akcelerovala – v desetině nematuritních oborů středních škol se podle České školní inspekce kvůli problémům s digitální technikou neúčastnilo distanční výuky více než 10 % žáků školy. Audit vzdělávání hodnotí kroky ministerstva, která mají ambici stav změnit, zejména inovace oborové soustavy nebo revize rámcových vzdělávacích programů.

Dvě dekády se mluví o tom, že školy potřebují oporu ve specializovaných pedagogických profesích, podle statistik MŠMT však na základních školách v roce 2020 bylo vykázáno jen 375,83 úvazků školních psychologů a 624,34 úvazků školních speciálních pedagogů. Více než polovina těchto úvazků byla navíc podle Karla Garguláka financována z časově omezených evropských prostředků a další jsou vázány na žáka se speciálními vzdělávacími potřebami a nikoli na školu. Vláda podle něj připravuje vytvoření tzv. Minimálního standardu týmu vybraných specializovaných pozic, který má zohlednit specifika škol. Chce také zavést financování těchto profesí ze státního rozpočtu, což dává do budoucna naději na systémové řešení.

Po třiceti letech rozvoje vzdělávacího systému se neumíme shodnout na tom, co je kvalita ve vzdělávání, konstatuje v dalším z textů letošního Auditu Karel Gargulák. Shrnuje několik málo výzkumů, které na toto téma v Česku proběhly. Včetně výzkumu zaměřeného na názory učitelů základních škol na potřebu změn ve vzdělávání, který ukázal na „nesoulad uvnitř sboroven“. Věnuje se také konceptu Kvalitní školy, kterým Česká školní inspekce poskytla školám nástroje pro podporu hodnocení kvality.

Podle Strategie 2030+ má být prvním krokem na cestě k dosažení jejích cílů vytvoření většího časového prostoru pro práci učitele tak, aby mohl žákům zpřístupnit hlubší poznání, a zároveň modernizovaný a jasně vymezený obsah kurikula. Štěpán Kment ale v posledním textu Auditu upozorňuje, že představa o „přeplněném kurikulu je často složitý spletenec reality a domnění“, k jehož rozpletení nám chybí data. Jako příklad uvádí například výuku větného rozboru v českém jazyce, kdy grafický rozbor druhů vedlejších vět není požadavkem RVP a učitelé mu přesto věnují několik hodin. Věnuje se také podmínkám, které jsou nutné k úspěšnému zavedení revidovaného RVP do praxe.