Mrtvé schránky, výuka po telefonu i videa na youtube. Učitelé hledají cesty, jak zapojit do výuky na dálku děti, které nejsou online.
Praha, 25. března – Bez přístupu k internetu a počítači se online učit nedá. I když to tak z pohledu učitelů, kteří ještě před měsícem diskutovali o návrhu zákona, který by zakázal mobily ve škole, možná bude vypadat jako paradox, právě telefon může být jednou z cest, jak zachránit výuku pro “nepřipojené” děti především ze sociálně slabých rodin.
Těch, kdo si nemůžou sednout doma k počítači, není až tak málo. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) bylo v Česku v roce 2018 více než čtyři procenta rodin s dětmi bez počítače. Roli hraje navíc ještě možnost připojení k internetu nebo fakt, že se o jeden počítač střídá celá rodina.
Ukázalo se, že cesty tu jsou. Školy zřizují mrtvé schránky, kde si mohou děti zadání pravidelně vyzvednout (někde i z obcí zapůjčených volebních uren), vylepují úkoly na vrata, zapůjčují školní počítače a tablety pro práci na doma. A ke slovu přicházejí také jindy proklínané mobilní telefony. Ty sice i z pohledu online vyučování mají řadu omezení, ale přístup k nim většinou mají i děti, které doma počítač nemají. Někteří z mobilních operátorů navíc poskytli svým zákazníkům mobilní data zdarma. Už v roce 2016 připadalo v těchto rodinách 0,94 telefonu na každého člena rodiny staršího 6 let (ČSÚ).
Příklady dobré praxe ze škol, kam chodí hodně děti ze sociálně vyloučených lokalit, sesbírali lidé z terénních programů Člověka v tísni a dalších organizací.
Všechny podněty pro učitele a školy v nouzovém stavu s ohledem na sociálně znevýhodněné děti najdete ZDE.
Miroslav Hřebecký, EDUin, řekl: “Již dlouho platí, že významnou funkcí školy je ve 21. století především socializace, informace je dnes možné získat i jinde a jiným způsobem. Obojí se nyní ukazuje až příliš naplno v praxi. Mnozí si již začínají uvědomovat, jak jim lidský kontakt se spolužáky i učiteli chybí. Školy by se ho měly snažit zprostředkovávat živě alespoň přes online komunikační platformy.”
Zuzana Ramajzlová, Programy sociální integrace, Člověk v tísni: “Je zásadní, aby děti neztratily se školou kontakt, aby probíhala pravidelná komunikace. Když to nelze jinak, tak telefonicky. Zní to možná banálně, je to ale takto jednoduché. Pomáhá pravidelný kontakt učitele s rodinou, zadávat úkoly dostupné pro všechny a ověřovat si, zda děti a rodiče rozumí, co se po nich chce a co mají dělat.”