Praha, 19. července – Po získání důvěry by měla vláda Andreje Babiše začít naplňovat své programové prohlášení. Jeho koncepce, struktura a obsah z hlediska vzdělávání neakcentují dostatečně významnější změny, před nimiž vzdělávací systém, ekonomika a celá česká společnost stojí. V této podobě je vzdělávání podhodnoceno. Stručné hodnocení přinášíme v tiskové zprávě.
Celkové postavení vzdělávání z hlediska priorit:
- Preambule ignoruje vzdělávání jako prioritu vlády.
- Vzdělávání není obsaženo v 6 strategických cílech vlády a není ani zmíněno.
- Pořadí vzdělávání za „digitalizací státu“ nepřímo snižuje jeho význam pod úroveň technokratických řešení.
Pozitiva vládního programového prohlášení:
- Měřitelný slib zvýšení učitelských platů na 150 % současné průměrné mzdy.
- Slib nezavádět školné.
- Proklamace o otevřenosti českého vzdělávání, individuálního přístupu k žákům, snižování byrokracie, posilování role ředitelů, nicméně bez měřitelných závazků a často v rozporu s realitou.
Negativa vládního programového prohlášení:
- V souladu s nízkou prioritou vzdělávání v prohlášení chybí závazek podstatně zvýšit celkovou investici do vzdělávacího systému, nejen na platy podhodnocených učitelů.
- Chybí návrh na restrukturalizaci středního školství, jehož podoba je reliktem historie a omezuje rozvoj české společnosti.
- Chybí návrh na potřebu transformovat významným způsobem obsah vzdělávání od mateřské po střední školu v rámci probíhající revize rámcových vzdělávacích programů.
- Chybí zcela návrh, jak řešit problém rostoucích regionálních rozdílů v rámci vzdělávání.
- Chybí návrh na meziresortní programy v oblasti vzdělávací a sociální podpory pro nejvíce ohrožené děti a rodiny.
- Chybí zcela návrh, jak se vyrovnat s rychle se blížícím dopadem automatizace na český pracovní trh v oblasti vzdělávání dětí i dospělých.
- Alibismus ve věci zajištění míst v mateřských školách a v otázce inkluze.
Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „I přes jistá pozitiva převládá obava, že vzdělávání zůstane podružným resortem bez patřičné pozornosti, na úkor zástupných (bezpečnost, která je v ČR na jedné z nejvyšších úrovní na světě) či mnohem méně důležitějších (digitalizace). Závěry a doporučení Auditu vzdělávacího systému v ČR jsou obsaženy jen částečně. Věříme ale, že to není definitivní stav a že lze řadu podstatných kroků do vládní agendy dostat. Jen je třeba, aby vláda začala konečně poslouchat hlasy poukazující na stále varovnější zanedbání nejdůležitější investiční oblasti, jak z hlediska ekonomického, tak i kulturního a společenského.“