Vzdělávací politika v ČR: Víme, co je špatně. Víme, jak problém řešit. Nedokážeme se k tomu odhodlat

V Praze 30. 4. 2019 – Přijde krize, což bude možná spouštěč dlouho odkládaných snah o rozvoj vzdělávání v ČR. Tak komentoval rektor Masarykovy univerzity a senátor Mikuláš Bek (klub STAN) na závěr diskuse nad stavem vzdělávacího systému v ČR jeden z možných scénářů, jak dojde v ČR ke změnám ve vzdělávacím systému. Diskuse byla součástí setkání k Auditu vzdělávacího systému v ČR (EDUin). To proběhlo pod záštitou senátora a předsedy senátního výboru pro vzdělávání Jiřího Drahoše na půdě Senátu. Jiří Drahoš zároveň představil základní témata, jimž by měla být ve vzdělávací politice věnována pozornost. V jejich centru jsou učitelé a ředitelé, což se shoduje s pohledem ministra školství Roberta Plagy (ANO), místopředsedy senátu Jiřího Růžičky (TOP 09), kandidáta ODS Martina Baxy na předsedu sněmovního výboru pro školství, předsedy KDU-ČSL Marka Výborného a dalších účastníků debaty. Bývalý ministr školství za ČSSD Stanislav Štech se soustředil na problém výrazné nerovnosti v přístupu ke vzdělání v ČR a na dosavadní nepoučitelnost vzdělávací politiky v tomto směru.

Bob Kartous, autor konceptu auditu, představil dosavadní závěry každoročně vydávané studie, jejíž pevnou součástí je SWOT analýza popisující vzdělávací systém v jeho silných a slabých stránkách, výzvách a rizicích.

Souhrn vzájemně provázaných problémů s rozvojem vzdělávání v ČR má několik společných jmenovatelů, svázaných v následující posloupnosti:

• Česká společnost nevnímá vzdělávání jako strategicky klíčovou oblast rozvoje.
• Převládá většinová spokojenost dospělé české populace.
• Relativní spokojenost paralyzuje politickou objednávku po rozvoji.
• Deficit poptávky udržuje nízké investice do vzdělávacího systému.
• Nízké investice vedou k pouhé údržbě, ne k rozvoji.
• Největší část investic nutně musí směřovat k učitelům (odměna, podpora), což se ovšem neděje dostatečným tempem.
• Veřejnému vzdělávání tak hrozí další ztráta relevance v důsledku zvětšující se propasti mezi technologickým – ekonomickým – společenským vývojem a adaptabilitou vzdělávacího systému.
• Hrozí opt out lidí z vyšší střední třídy mimo veřejné vzdělávání.
• Hrozí další zvyšování nerovnosti v přístupu ke vzdělávání i zvětšující se rozdíly v tomto směru mezi regiony.

Ministr školství Robert Plaga v reakci na závěry auditu uvedl, že analýza odráží skutečný stav. Doplnil, že i při navýšení platů je nutné počítat s dlouhým obdobím, které možná reforma učitelství představuje. Ve větším detailu se pak zaměřil na to, jak pracovat s motivací učitelů při zvýšení jejich odměn. Chtěl by kromě celkového navýšení mezd prosadit větší podíl tzv. netarifní složky při jejich odměňování. Zároveň ale také poukázal na to, že je nutné jasně definovat role a odpovědnost aktérů vzdělávání, ať už je to řízení systému, ředitelé, učitelé či rodiče. V reakci na poukaz auditu, že česká vzdělávací politika nedodržuje tzv. evidence-based zásady uvedl, že při byrokratické zátěži ředitelů a učitelů je často těžké získávat ze škol další data. Rád by se zaměřil na zpracování kvalitní strategie vzdělávací politiky do roku 2030.

Martin Baxa, primátor Plzně a poslanecký kandidát ODS na předsedu školského výboru sněmovny, považuje audit za unikátní dokument důležitý pro koncepci vzdělávací politiky ČR. V souvislosti se strategií a cíli vzdělávání se vyjádřil pro snížení objemu učiva ve prospěch vzdělávání v souvislostech.

Jako bývalý učitel poukázal na to, že názory učitelů na rozvoj vzdělávání jsou důležité, nikoliv však všeobjímající. Zároveň připustil, že vysoká míra frustrace učitelů do značné míry paralyzuje možný posun vpřed, což se projevuje při odmítání změn, jež navíc učitelům nejsou dostatečně komunikovány. Je nutné vyrovnat propastný deficit v odměnách učitelů a jiných VŠ vzdělaných zaměstnanců, jde o podmínku nutnou, nikoliv postačující. Je to předpoklad pro zastavení trendu stárnutí učitelů a nezájmu mladých lidí o toto povolání. Zároveň je třeba se zaměřit na vzdělávání učitelů, ať už pregraduální či celoživotní. Byrokracie zatěžuje školy neúměrně, což, jak Baxa uvedl, audit dostatečně nezdůrazňuje. Jako cestu špatným směrem vidí omezení autonomie učitelů diskutovanou vyhláškou, kterou iniciovala Asociace krajů ČR. Postavil se za myšlenku společného vzdělávání, nicméně současnou realizaci vidí jako velmi problematickou.

Jiří Drahoš, který jako předseda senátního výboru pro vzdělávání převzal nad celou akcí záštitu, poukázal na to, že jako člověk pocházející z učitelské rodiny má možnost sledovat vývoj veřejného vzdělávání v ČR po dekády. Ocenil učitele v mateřských, základních a středních školách a vyjádřil přesvědčení, že jejich práce je z pedagogického hlediska mnohem náročnější než vyučování na VŠ, s nímž má osobní zkušenost. Vyjádřil uznání Robertu Plagovi jako ministrovi, který je detailně zorientovaný v problematice svého resortu a snaží se o odpovědnou a prozíravou politiku. V reakci na audit se zaměřil na problematiku struktury středních škol, zejména odborné a učňovské školství. Zdůraznil, že nikdo soudný nechce rušit odborné školství, nicméně že mocenský tlak ze strany některých hejtmanů na zvyšování počtu učňů kvůli aktuální poptávce některých průmyslových provozů je těžko ospravedlnitelný.

Vyjádřil následně přesvědčení, že vymýšlení “českých cest” je poněkud zbytečnou komplikací, pokud je možné se inspirovat fungujícími modely v zahraničí a zkusit je přizpůsobit českým podmínkám. Nejen v často skloňovaném Finsku, ale například ve Švýcarsku, kam zamíří někteří senátoři seznámit se s fungováním tzv. duálního systému vzdělávání. Varoval také před iluzí, že to, co fungovalo v minulosti, může být považováno jako řešení současných problémů a budoucích výzev. Na závěr svého vystoupení představil šest bodů tzv. startovací kostky vzdělávací politiky, které by chtěl ze své pozice podporovat. Jde zejména o výběr uchazečů učitelství, jejich přípravu a dále odměňování a podporu učitelů a ředitelů ve školách.

První místopředseda Senátu a dlouholetý gymnaziální ředitel Jiří Růžička v následné diskusi zdůraznil v reakci na ministra Plagu a jeho zmínku o rolích ve vzdělávání, že učitelé by měli být ve školách pro žáky a ředitelé pro školu. K tomu, aby ředitelé a učitelé dělali svou práci skutečně dobře, nemají dle Růžičky dostatečnou oporu. Posteskl si nad tím, že neuváženou legislativní změnou byla ze škol vyhnána řada kvalitních učitelů jen kvůli formálnímu nesouladu jejich vzdělání. Smysluplnou koncepci vzdělávací politiky vítá a předpokládá, že pro ni musí být nalezena široká politická shoda.

V diskusi dále vystoupili poslanec a předseda KDU-ČSL a též bývalý gymnaziální ředitel Mozartova gymnázia v Pardubicích Marek Výborný, ředitel základní školy, jihočeský zastupitel a expert TOP 09 v oblasti vzdělávání Pavel Klíma, bývalý ministr školství za ČSSD a psycholog Stanislav Štech či rektor Masarykovy univerzity a senátor klubu STAN Mikuláš Bek. Oba poslední jmenovaní jsou zároveň oponenty auditu. Z oponentů se nechali slyšet Tomáš Bouda, odborník Pedagogické fakulty Ostravské univerzity či Radko Sáblík, ředitel Střední smíchovské průmyslovky a člen týmu připravujícího strategii vzdělávací politiky 2030.

Akce se zúčastnili kromě jmenovaných další expertní oponenti auditu, senátoři, poslanci a zástupci byznysu.